PLÁŇATA

recenze

Pláňata (2023) / Knižní střípky

PLÁŇATA
#precteno
PETRA DVOŘÁKOVÁ
Nakl. HOST
Rok vydání 2023
336 stran
4*/5

V nejnovější knize mé oblíbené české spisovatelky Petry Dvořákové jsem se vydala do jedné české vesnice a pobyla tam v letech 1985 - 1995.

Poznala jsem jednu obyčejnou rodinu. Mámu, tátu, dvě dcery a prarodiče. Ti všichni si žili v jednom starém domě, což sebou samozřejmě přinášelo mnohdy vyhrocené situace. Peněz nebylo nazbyt, děvčata stále něco potřebovala, matka byla věčně nespokojená, táta si rád, docela často a docela dost, přihnul a měl poněkud alarmující vztah ke své mladší dceři. Suma sumárum zase jedna dysfunkční rodina, kde se dospělí za každou cenu snaží před okolím a vlastně i před svými dětmi dělat, že je všechno v pohodě...

Autorka je stejný ročník jako já, navíc zasadila knihu do doby, kdy i já jsem dospívala a na té knize je to znát, což já rozhodně kvituji s povděkem. Vrátila jsem se do doby dětství, které zde bylo zachyceno velice dobře, všechny dobové reálie, jejda, tohle jsem si užila. To všechno ostatní již samozřejmě veselé čtení nebylo.

Jelikož mám tvorbu autorky ráda, nijak mi nevadilo, že jsou zde zpracována témata z jejích jiných knih, nějak v tom nevidím problém. Za mě to jsou témata, se kterými se já v knihách ráda potkávám, byť znovu podotýkám není to nic veselého, ale právě proto knihy této autorky vyhledávám a mám je ráda.

Co se týče vztahů v této rodině, nebudu se vůbec snažit tam najít něco dobrého, protože tam bylo špatně asi úplně všechno. A autorka to zase velice dobře vystihla, zase udeřila hřebíček přesně na hlavičku. Z těch dospěláků zde zachycených mi nebylo vůbec dobře - o tom žádná, na stranu druhou jsem se vrátila do doby svého dětství, a to bylo moc fajn.

Přiznávám, že kniha mě nezasáhla tolik jako jiné autorčiny knihy, ale přečtení nelituji ani náhodou. Jediné, z čeho jsem trošku na rozpacích, tak je konec. Dosti podobné zakončení příběhu si zvolila celkem nedávno jiná naše autorka, a já tak nějak vůbec nevím, co si o tom myslet. Taková zvláštní shoda, dejme tomu...

PLÁŇATA jsem si užila, kniha mě tentokrát neuvrhla do nějakých trudnomyslných stavů, byť ten potenciál tam byl, jak jsem psala výše - rodinka jak víno, ale asi to prostě převálcovala radost z návratu do dobových reálií mého dětství. Doba taková byla, tak se prostě žilo, tak to bylo...(ŘÍJEN 2023)

Nakladatelství Host
#kniznispoluprace

Román o dozrávání v přelomové době. Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak trochu natěsno v poslepovaném, ale jinak úplně obyčejném domě. A kolem s... více

Komentáře (0)