Pláňata by Nikola

recenze

Pláňata (2023) / obedova.pauza

“Jaký kořen, takový strom, jaký strom, taková jablka...

Píše se rok 1985 a Pavlína chodí do druhé třídy. Její sestra Jana je starší, ale jen o trochu. Děvčata bydlí společně s rodiči a prarodiči v domě na vsi. Ten by si zasloužil pořádnou rekonstrukci, jenže časy jsou zlé a peněz je málo. Otec Jiří pracuje ve fabrice a matka Alena je kuchařka v místní školce...práce ji ale nebaví. Z neustálého ohýbání má bolavá záda. Navenek působí jako obyčejná rodina.

A možná, že skutečně obyčejnou rodinou jsou. Alena, místo aby se s manželem a dětmi odstěhovala do bytu, kde by měli vlastní pohodlí, raději živoří v domě s rodiči...věčně nespokojená, věčně se dohadující. Jiří, než aby poslouchal manželčiny nářky a neustále výčitky, utíká do hospody. A děti? Ty sedí a nasávají nehostinnou domácí atmosféru jako houba.

Příběh odehrávající se na pozadí Sametové revoluce a přechodu z jednoho režimu do toho druhého. Víte, já si tyhle “SONDY do českých domácností hrozně užívám...i když mi při jejich čtení dost často bývá ouzko. A že mi při čtení Pláňat ouzko skutečně párkrát bylo. I tak jde ale o skvěle napsanou knihu a já opět smekám nad literárním umem autorky.

Román o dozrávání v přelomové době. Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak trochu natěsno v poslepovaném, ale jinak úplně obyčejném domě. A kolem s... více

Komentáře (0)