Po zemi bloudím dál

recenze

Po zemi bloudím dál (2017) 4 z 5

/ Nikolaoss

Anotace knihy mě zaujala v edičáku už na první přečtení. Tušila jsem, že v této knize by se mohlo ukrývat něco víc než obyčejná a typická YA a taky že jsem měla pravdu. Desky knihy totiž ukrývají příběh z období kalifornské zlaté horečky, za který bych dala cokoliv v době, kdy jsem hltala mayovky jednu za druhou. Je tu jen jeden malý rozdíl – hlavním hrdinou a vypravěčkou příběhu je šestnáctiletá dívka Leah.

Leah byla skvělá. Padla mi do oka už v první kapitole, kdy jsem se s ní setkala na lovu jelena – je zrovna leden 1849 a nacházím se ve státě Georgia na východě Spojených států. Leah je jedinou dcerou svých rodičů. Žádné jiné dítě nemají a tak musí ona zastat svůj díl práce v domě, i když nemusí být zrovna vhodný pro dívku. Stará se s matkou o dům, pracuje ve stájích, pomáhá těžit zlato, a protože je otec nemocný, musí i lovit, aby pomohla získat pro rodinu obživu. Nemá to lehké, ale nestěžuje si, bere svůj život takový, jaký je a je šťastná. Pomoci s výdělky může ale i jinak – dokáže totiž cítit zlato. Každý kousek toho kovu pro ni „zpívá“ tak, že ji k sobě neomylně přivede…

„Můj život je zvláštní, vím to. Máme velké hospodářství a málo pracantů, takže jsem holka, co loví, farmaří a rýžuje zlato, protože její táta nemá žádné syny. Jsem v jednom kuse unavená, dlaně mám drsné a popraskané, sukně vždycky unosím příliš brzy. Holky z města si ze mě utahují a říkají mi „škaredá Lee“, protože mám velké ruce a silné čelisti. Zase tolik mi to ale nevadí. Je to lepší, než kdyby věděly, co je na mě doopravdy ošemetné – že dokážu najít zlato, stejně jako vodní víla odkrývá prameny.“

Příběhy bývají kruté, takže tento příběh brzy Leah připraví o milující rodinu, o jediného kamaráda Jeffersona, který utekl z domova, aby se vypravil do Kalifornie hledat zlato. Zůstane jí jen dům a farma po rodičích a ani to jí nevydrží moc dlouho. Je okolnostmi přinucena vydat se na cestu do městečka Independence, kde na ni Jefferson slíbil počkat tak dlouho, jak to jen půjde. A pak… pak se vydá, v přestrojení za chlapce, na dlouhou cestu napříč Amerikou – do Kalifornie.

Zdá se mi, že cokoliv, co bych mohla o téhle knize napsat, nebude dost na to, abych vypověděla, jak se mi příběh líbil a jak moc mě to bavilo. Zkusím to tedy vzít postupně.

Nejprve prostředí.
To totiž bylo poměrně hodně nezvyklé. Tak schválně – četli už jste někdy YA knihu z divokého západu? Z období Zlaté horečky? Já tedy ne a to mám různé westerny celkem načtené :). Ta stará doba mě uchvátila, i když se paní autorka nějak moc nepitvala v historických podrobnostech. To, co uvedla, stačilo. Připomnělo mi to ty staré dobré příběhy, na kterých jsem vyrůstala, kdy hrdina nemusel nutně stát proti celému peklu příšer. Pouhá příroda a život stačily naskládat do cesty dostatek překážek na to, aby vznikl zajímavý děj.

Potom si vezměte postavy.
Nejsou tu žádní takový nadpřirození tvorové, kteří pobíhají v YA knihách. Místo nich máme normální lidi, osadníky, kovboje, kolonisty. Většinou nic moc nemají a jediné, co je pohání na cestě, je jejich zlatý sen o lepším životě. Různých typů lidí potkává Leah na své cestě hodně. Krom jejího nejbližšího přítele Jeffersona jsem poznala také rodiny z karavany, chovatele dobytka, vysloužilé vojáky, přistěhovalce a také jednoho kněze. Většina bělochů trpí předsudky vůči indiánům, což Jefferson nelibě nese, protože je sám napůl čerokí. Fakt je ale ten, že indiáni mohou karavanu ohrozit, co ji ale ohrožuje nejvíc je samotná příroda a cesta. Jak jsem si na postavy - členy karavany - postupně zvykala, poznávala je a začínala je mít ráda, trnulo mi, kdo z nich si vytáhne černého petra a koho paní autorka na konec cesty dojet nenechá…

Lidé, kteří po většinu knihy Leah obklopovali, byli skvěle vymyšlení. Paní autorka si dávala záležet na vykreslení povah a zvyků jednotlivých postav i celých rodin. V průběhu cesty se hodně změnili – museli, tváří v tvář okolnostem. Někteří byli v lecčem trochu zvláštní, ale to už tak lidi bývají :). Mně nedělalo žádný problém je pochopit, soucítit s nimi, některé si oblíbit a fandit jim a některé nesnášet a svým způsobem jimi i pohrdat. Každopádně vzbuzovali emoce a nutili mě zaujmout k nim postoj – toto od dobré knihy očekávám. Obzvlášť jsem si oblíbila Leah, která byla silná, praktická, nebála se vzít za práci a dělat nevyhnutelná rozhodnutí. Nebyla ale přehnaně silná, měla i svoje slabé chvilky, které nebyly hystericky přehnané. Byly to normální obavy mladé holky, která se ocitla v náročné situaci, ale musela ji prostě zvládnout, jak nejlépe to šlo.

Jako další probereme samotný příběh.
Tahle YA kniha je překvapivě dospělá a realistická. Není tu žádná nadpřirozená bytost, jediným fantasy prvkem zde je Leahina schopnost vycítit zlato a i ta nebyla nijak nadpřirozeně využívána, v době Zlaté horečky byla ale velmi praktická :) paní autorka tedy svoji hrdinku vybavila docela rozumně :). Hrdinka knihy nezachraňuje ani lidstvo, dokonce ani vesmír nebo milovaného nepochopeného muže, ne! Příběh je v tomto obyčejnější. Musí se postarat „pouze“ sama o sebe, zachránit sebe a překonat dlouhou cestu z jednoho konce země na druhý. Protivníkem je jí samotná příroda a bohužel často i lidé. Ne příšery, lidé – ti ale dokážou občas udělat věci, za které by se ani příšera nestyděla, kvůli jakýmsi pochybným důvodům. Zde konkrétně kvůli zlatu. Naštěstí se najdou i lidé slušní a dobří a těm se Leah pomalu učí důvěřovat. Jak se z příslušníků karavany postupně stává společenství lidí se stejným cílem, začínají se starat i o sebe navzájem. To byl na této knize další z okouzlujících momentů, ty chvíle, kdy se z davu náhodně se sešlých osob, které na sebe v podstatě zbyly, stává skoro rodina.

Paní autorka svoji hrdinku nešetří. V průběhu cesty si projde opravdu vším možným. Nevyhne se jí tvrdá práce, skrývání se v roli chlapce a lecjaké další útrapy – všechno co si člověk dokáže představit, že by se během takové cesty mohlo stát, se opravdu i stát může. Leah ale poznává i krásné věci. Těšilo mě, že vedle krásné přírody to byli i lidé, kteří ukázali to nejkrásnější v sobě. O těch, kteří ukázali to nejhorší, se mi tu psát nechce, i když v knize pochopitelně taky jsou. Překvapivě to, co v knize nebylo, je taková ta YA zamilovanost, což zde bylo jedině dobře. Jediné, co tu romantiku připomíná je jakýsi mlhavý náznak s příslibem do dalších dílů.

Knihu určitě doporučím milovníkům dobrodružných příběhů. Ačkoliv je spíš určená pro dívky, myslím, že i kluci ji snesou. Dospělák si u ní krásně zavzpomíná na mayovky, jen je bude mít tentokrát z pohledu mladé dívky, což ale vůbec není na škodu. Já jsem naprosto spokojená, dostala jsem vše, co jsem očekávala a spíš ještě víc.

P.S.: Obálky většinou nehodnotím, ale tahle se hodí mnohem, mnohem víc, než originální. Celá kniha díky ní působí luxusním dojmem, což ještě podtrhuje pevná vazba a všitá záložka. Už na první pohled je vidět, že nepůjde o žádný laciný příběh.

Po zemi bloudím dál Rae Carson

Lee Westfallová dokáže kolem sebe vycítit zlato. Zlaté žíly hluboko v zemi, malé valounky v proudu řeky. Díky tomu dokáže uživit svou rodinu i během třeskutých zim. Zlato pro ni znamená teplo, život a domov, dokud se neobjeví muž,... více