Poezie s příchutí melancholie

recenze

Na hraně (2021) / rozaaalie_

„To, že jsem se narodila, nebyla radostná záležitost. Nebyl to dar ani splněný sen, bylo to prokletí“ (str. 34)

JAKÉ TO JE BALANCOVAT NA HRANĚ?
Ještě před nákupem jsem z anotace velmi rychle pochopila, že tahle kniha bude jiná. Autorka se specificky zaměřuje na téma psychiky a psychických poruch, konkrétně hraniční poruchy osobnosti a problémů s ní spojené. Sbírka obsahuje pouhých 27 básní, přičemž zbytek knihy je doplněn o úryvky z terapeutického deníku, zápisky z oddělení psychiatrie a jiné myšlenky ale o tom až později.

Co se samotných básní týče, musím se už na začátku přiznat, že to nebyl můj šálek čaje. Znamená to tedy, že byla kniha špatná? To určitě ne. Autorka k veršům přistupovala pečlivě a s velkou dávkou něhy je opracovávala téměř k dokonalosti. Důraz byl kladen především na rytmus a rýmy, a i když občas nějaká ta řádka utekla, vesměs byly texty kvalitně a dobře zkonstruované. Oproti jiným sbírkám poezie, které jsem nedávno četla, jsem z této konečně měla při čtení pocit, že autorka ví co dělá. Spojení tematiky, rytmu, básnických prostředků a rýmu bylo téměř v dokonalé harmonii.

NĚKDY TO PROSTĚ NEJDE JINAK
I když z objektivního, a tak trochu i autorského hlediska dokážu ocenit kvalitu provedení samotných textů, i přesto tuhle sbírku nedokážu zařadit do kategorie „TOP“, a to z jednoduchého důvodu: prostě mi osobně nesedl styl psaní. Autorka píše velmi poetickým jazykem, básně jsou především lyrické, a třebaže jsou pocity v nich surové a silné, působily na mě verše až moc... Zastarale? Příliš retro? Archaicky? Možná je to taky tím, že nejsem momentálně v rozpoložení, kdy bych dokázala rezonovat s tak depresivně laděnou sbírkou, kdo ví.

Jak už jsem však zmiňovala na začátku, tahle kniha není „pouhou“ sbírkou poezie. Obsahuje také prózu v podobě textů z autorčina pobytu na psychiatrii. Ačkoli jsem si knihu kupovala se záměrem vychutnání si básní se mi kupodivu víc líbila prozaická část, do které jsem se dokázala mnohem lépe vcítit a ztotožnit se s ní. Přišla mi osobitější a reálnější, a to asi i z toho důvodu, že nebyl používaný striktně spisovný jazyk.

PODTRŽENO SEČTENO
Básně se dobře četly, dobře zněly, byly krásné a smutné, ale necítila jsem z nich žádné emoční exploze ani motýly v břiše. Taky mi po chvilce začaly kvůli repetitivní tematice splývat v jednu velkou šmouhu. Silnou, poetickou šmouhu, ale přesto. Možná kdyby se autorka zaměřila na kombinaci lyriky a epiky, vyhnula by se tak jednotvárnosti, kterou jsem z díla pociťovala. Próza v podobě „Půlnočních myšlenek“ mě oslnila o dost víc, protože jsem díky ní měla možnost nahlédnout do samotného nitra autorčiny duše, a pocítit tak strach, bolest, úzkost a všechny další pocity, které při psaní prožívala. Nakonec považuji za nutné zmínit fakt, že i navzdory hodnocení oceňuji autorčinu odvahu podělit se s námi o střípky ze svého života a také to, že se nebojí mluvit o těžkých tématech.

Hodnotit poezii je opravdu těžké, protože se vždycky jedná o velmi subjektivní a intimní zážitek. Proto bych určitě chtěla zdůraznit, abyste se nenechali mým hodnocením ODRADIT! Pokud máte rádi květnatou mluvu podobnou tvorbě klasických básníků, šmrncnutou s problematikou moderní doby, psychickými obtížemi a pořádnou dávkou melancholie, pak je pro Vás sbírka jako stvořená. Pokud ale toužíte po něčem „modernějším“ a rozmanitějším, asi zkuste raději sáhnout po jiném díle.

Osobně tedy knihu hodnotím jako průměr/lehký nadprůměr.

Závěrečné hodnocení: 3,5/5
instagram: @rozaaalie_

Život s hraniční poruchou osobnosti je nekonečný boj. Od chvíle, kdy ráno otevřete oči, až do chvíle, kdy je večer zase zavřete. Občas se stane, že se vám je za den ani otevřít nepodaří. Jindy byste naopak zaprodali duši za deset ... více

Komentáře (0)