Pohled do nitra minulosti skrze osudy Oldřišky

recenze

Iva Tajovská nás vtahuje do víru času prostřednictvím románu "A lampa ještě hořela", v němž se prostřednictvím životního příběhu Oldřišky setkáváme s pohnutými událostmi od počátku 20. století až po léto roku 1972. Tajovská zde nejen odhaluje složité historické pozadí, ale i jemně vystihuje nitro postav, čímž vytváří dynamický a emotivní obraz minulosti.

Příběh začíná se strhujícím okamžikem, kdy je pardubický hotel Veselka srovnán se zemí v roce 1972. Tato událost pro naši hlavní postavu Oldřišku představuje bod zlomu, který vyvolává záplavu vzpomínek na její vlastní životní peripetie. Tajovská s mistrovskou jistotou rekonstruuje atmosféru každé epochy, od doby naděje na počátku století, přes strasti nacistické okupace, až po poválečné vzepětí.

Autorčin talent vyniká nejen ve vykreslování velkých historických událostí, ale také v zachycení drobných, avšak významných projevů lidského odporu vůči útlaku. Tajovská nepropadá glorifikaci hrdinství, ale spíše ukazuje lidskou touhu po přežití a hledání štěstí v časech války. Ženské postavy jako Oldřiška, její sestra a neteř, jsou srdcem příběhu a jejich vztahy jsou zkouškou odolnosti a lásky.

Přestože Tajovská s citlivostí vykresluje každodenní život postav, kniha trpí určitou nerovnováhou v rozložení událostí, kdy se většina děje soustředí kolem první světové války, a později je poválečný vývoj zpracován jen okrajově. Tento fakt může narušit plynulost čtenářského zážitku, avšak celkově kniha zanechává dojem silného a poutavého historického románu. Tajovská získává u čtenářů sympatie nejen svým věrohodným líčením minulosti, ale i svým hlubokým nahlédnutím do duší postav a jejich osudů.

Děkuji nakladatelství Maraton za možnost seznámit se s touto knihou.

Vypravěčka románu Ivy Tajovské Oldřiška nás provází obdobím od začátku 20. století až do léta roku 1972, kdy odstřel slavného pardubického hotelu Veselka symbolicky završil její životní příběh. V důsledku neutěšených rodinných pom... více

Komentáře (0)