Pomsta dánského krále

recenze

Dostal se mi do ruky další díl této série o písaři Lukášovi. Ten žije v Praze za dob panování Rudolfa II. a tentokrát se snaží vyřešit otrávení a smrt slavného dánského astronoma, jehož jméno zná snad úplně každý, je jím Tycho de Brahe. Tomu se udělalo špatně na hostině u Petra Voka v Rožmberském paláci a nikdo nechce věřit, že by snad mohlo jít o otravu. Každý si myslí, že to jen přehnal s jídlem a pitím či se dokonce bál dojít si na záchod. Pustí se i tak Lukáš do pátrání po pravdě? Na scéně se také objevuje jeho neteř. Nechá se od ní Lukáš svést nebo zůstane věrný své manželce a milence?

Hodně jsem na knize ocenila délku. Líbí se mi, jak příběh odsýpá a nic se zbytečně nenatahuje. Musím říci, že jsem se prvně bála, zda kniha nebude krátká, ale nakonec jsem byla hodně spokojená. Také se mi líbily zmínky o reálných historických osobnostech a místech. Vždy mě potěšilo, když se tam objevila postava, kterou znám či místo, kde jsem byla.

Také samotný příběh a zápletka dávají smysl a jsou zajímavé a nepředvídatelné, což je u podobných knih hodně důležité. Čtenáři většinou nechtějí číst knihy, kde pachatele odhadnou dopředu. Je trochu možné, že je to způsobeno tím, že detektivky celkově moc nečtu, ale začínají mě docela bavit.

Jeden z hlavních problémů, který já s knihou mám je smýšlení hlavního hrdiny. V některých oblastech mi přijde fajn, ale jeho chování, co se týká nevěry prostě nedávám. Vím, že byla jiná doba, vím, že to tak mohlo být. Ale tím, že já žiju v jiné době, kdy bych jeho chování považovala za nepřípustné či dokonce hnusné, tak si k němu nedokážu najít vztah. Byly dokonce i chvíli, kdy mi z něj bylo špatně. A jeho strýc a tchán není o moc lepší, ale aspoň to v knize není tak explicitně vidět. Musím říci, že z jedné strany je i dobře, že ve mně kniha vyvolává tak silné emoce a hněv, znamená to, že je dobře napsaná a pokud měla ukazovat krutou realitu tehdejší doby, tak klobouk dolů. Ale na druhou stranu se s tím stále nemůžu smířit a myslím, že je na tom hodně vidět, že knihu psal muž.

Toto téma zde v recenzi zmiňuji, protože na mě působí ještě dlouho po dočtení knihy i když už jsem dávno u jiné. Považuji ho tedy za důležitý a hodně subjektivní aspekt. Zmínit ho ale musím.

Co se týká osobnosti Rudolfa II., tak se mi líbí jeho vykreslení v knize.

Styl psaní je poměrně poutavý a často mě u knihy držel déle, než bych chtěla. Je to tedy jeden z důvodů proč někdy možná do budoucna sáhnu po dalším dílu.

Krátce poté, co se dvorní císařský astronom Tycho Brahe zúčastnil hostiny pořádané Petrem Vokem z Rožmberka v jeho hradčanském paláci, musel ulehnout s horečkou a prudkými bolestmi. Snaha lékařů, které k němu povolal sám císař Rud... více

Komentáře (0)