Kniha mi byla v mnoha věcech tak blízká, a zároveň v jiných tak vzdálená. Je až neuvěřitelné, jak se ve mně po celou dobu čtení střídali tyto dva názory. Bohužel nedokážu říci, který nakonec vyhrál, ala rozhodně to bylo zajímavé.

Amalie pracuje jako právnička ve Španělské firmě. Nyní odjíždí na celý měsíc studovat němčinu do Vídně, aby mohla převzít německou klientelu. Václav je český student práv, který jede také v srpnu studovat němčinu. Oba mají doma své protějšky, které neskonale milují. Zvládnou odolat vzájemné přitažlivosti?

Na knize se mi hrozně líbil popis prostředí. Kniha se odehrává z části v Praze a Barceloně a pak většinově ve Vídni. Všechny tři místa jsem sama navštívila, a tak jsem popisované části měst znala. Konktrétně v Praze je popisováno hlavně prostředí Právnické fakulty UK a blízké okolí, které mi bylo hodně blízké, jelikož mám vystudovanou blízkou Filozofickou fakultu. Při čtení jsem se tedy vrátila do svých studijních let a užívala si každou větu.

Celá kniha je také zasazena do konceptu mobilit a zahraničních kurzů a pobytů, které je mi osobně také hodně blízké a je to něco, co je dle mého názoru velmi důležité. Hlavní postavy knihy jedou do jiné země na jazykový kurz a další postavy mají různé zkušenosti z pobytů typu Erasmus či stáž v zahraničí. Každou zmínku o něčem podobném jsem si užívala, stejně jako zmínky o cestování. Obě tato témata jsou pro mě osobně důležitá a velmi ráda se o nich bavím. Sama jsem byla na několika výměnách a cestování miluju. Dodalo to knize určité kouzlo.

V knize mimo jiné dochází i k setkání lidí z několika různých států a postavy naráží i na různé mezikulturní problémy. Také to, že byl příběh vyprávěn pohledy různých hrdinů se mi velmi líbilo. Dozvěděli jsme se díky tomu i osudy vedlejších hrdinů, což bylo zajímavé.

S čím jsem ale měla při čtení veliký problém bylo smýšlení hlavních hrdinů. Nevěru považuju za celkem zásadní problém a rozhodně ne něco, co by mělo být normalizováno, což podle mě kniha dělá. A taky je to důvod proč bych knihu spíše nedoporučila, protože mi přijde, že nevěru normalizuje a nemyslím si, že je to v pořádku. Bylo to tam všudypřítomné a opravdu hodně mě to štvalo.

A druhá věc, co se mi nelíbila byl konec, takhle to prostě dopadnout nemohlo, bylo to takové nijaké, useknuté, nedokončené a naprosto nepřípustné. Kéž by kniha s koncem a nevěrou pracovala trochu jinak, pak by to byla jedna z nejlepších knih, co jsem četla.

---

Pusa z Albertiny Vincent Riva

Amalia již tři roky pracuje jako advokátka v kanceláři García & Pérez v Barceloně. Tvrdá práce se jí vyplatila. Je povýšena a má vést tým zaměřený na německou klientelu. Ještě předtím je však vyslána do Vídně na letní jazykový kur... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---