U většiny knih (pokud jsou dobré)obdivujeme,jak to ten autor pěkně vymyslel. U téhle ne,u téhle jsem se tetelila štěstím nad tím,jak to Nicolette pěkně zvládla,užila (i přežila) A ještě to tak bravurně sepsala.
Já cestopisy nečtu,vlastně nevím proč, ale tenhle byl první a hlavní pohnutkou pro mě byla zachráněná fenka ,ale obecně čtu hodně,takže si troufnu knihu ohodnotit
Je skvělá,jako fakt .
Byla jsem tedy při čtení děsně unavená,hladová a bolely mě nohy vážně,je to tak dobře napsané,že se ty stavy přenesly i na mě.
Ale taky jsem byla šťastná za každé jedno báječné setkání kterých je za těch 104 dní fakt požehnaně.Tohle je vlastně svědectví, že ve světě stále převažuje dobro.
Mimo to tu autorka ve vzpomínkách otevírá nejedno silné téma a já obdivuji,že sama je tak pozitivní,silná a odhodlaná.
A jestli jsi měla pocit,že situace neřešíš dost v klidu,věř mi,že to bylo v normě .
Velké dík za Svili,jsem šťastná za každou zachráněnou chlupatinu,je to mou životní cestou
Tady je jasně vidět,že vše co se ti stalo vedlo k osudovému setkání se spřízněnou duší
Moc děkuji za krásný zážitek,který jsem měla možnost tak nějak sdílet díky tvé odvaze
Hodnotím 5*/5*
Pouť k branám Orientu
Nicolette Havlová
Začínající poutnice se vydává přes dva tisíce kilometrů po svých z rodného Havířova vstříc daleké Asii. Jít si za svým snem může znít jako klišé – pokud to nevezmete doslova. Jednadvacetiletá Nicolette Havlová vyráží z domova j... více