Nicolette Havlová | Databáze knih

Nicolette Havlová

česká, 1999

Nové komentáře u knih Nicolette Havlová

Pouť k branám Orientu Pouť k branám Orientu

Knižku som mal problém dočítať - ale len kvôli tomu, že mi ju stále kradli kamaráti. A ani po dočítaní sa u mňa v poličke príliš neohriala. Asi to začnem používať ako nový parameter na meranie kvality knižiek. A jednu zo "zlodejok" už aj stihla inšpirovať k tráveniu viac času v prírode.... celý text
semper_fi


Pouť k branám Orientu Pouť k branám Orientu

Jedním z důvodů, proč Nicolette obdivuji, je, že se nevydala po zavedené dálkové trase se specializovanými noclehárnami a trail angely. Prostě vyrazila do Cařihradu a také do něj došla. Navzdory zdravotním potížím, o nichž píše surově narovinu, probdělým nocím, po kterých musela jít dál, sdílení čtyřproudých silnic s kamiony řízenými Balkánci a klasickým cestovatelským nočním můrám (sama v cizině bez peněz). Protože cestuje pěšky, zažívá Nicolette – logicky – jinou sortu místních specifik, než jsou bedekrová lákadla. Prozkoumává, popisuje a dokumentuje rumunské jeskyně a pece na dřevěné uhlí, Trajánova vrata v Bulharsku (původně symbolický průchod mezi Makedonií a Thrákií) nebo třeba srbská úmrtní oznámení, vyvěšená na všech objektech po vsi, jež se prý o výročích nebožtíkova odchodu přelepují čerstvou kopií. „Smrt jsem musela přijmout za svou,“ píše Nicolette hned v úvodu (za Havířovem), když ji známí i neznámí dobrodinci odrazují od cestovních plánů – třeba s odkazem na umělkyni a stopařku Pippu Baccu zavražděnou v Turecku. Jinými slovy: cestovatel si musí připustit určitou míru pravděpodobnosti, že se nevrátí, a vnitřně se s ní vypořádat. Nicolette zdolává úseky mimo naplánovanou trasu stopem (jímž se i vrací do Čech), nocuje pod širákem na neznámých místech nebo přijímá pozvání nápomocných Jižanů. Jakožto někdo, kdo to příležitostně dělá taky, tudíž oceňuji, že tematizuje rizika, a hlavně práci s nimi a hledání rovnováhy mezi otevřeností na jedné straně a zodpovědností na druhé. Cestovat sólo je ale někdy těžké a z historky s bulharským řidičem je mi špatně ještě po několika dnech. Knížka je místy hodně reflexívní až meditativní, což, hádám, dává smysl, jelikož co jiného dělat při chůzi, když ne dumat. Pootvírá i témata z autorčiny minulosti, která čtenáři pomáhají pochopit pouť, respektive poutnici, přičemž některá z nich jsou přetěžká. Přidávám se ke všem, kdo napsali, že Nicolette obdivují – já mimo jiné za zvláštní kombinaci pokory a životního optimismu. Ve výsledku je to silná kniha, jíž se navíc dostalo vzorové péče nakladatelství Pangea a nádherných, atmosférotvorných ilustrací. Díky – a přeji Nicolette i fence Svili hodně štěstí na cestách.... celý text
JulianaH.


Pouť k branám Orientu Pouť k branám Orientu

Velký obdiv za odvahu, která byla jistě potřeba na takovou cestu. Příjemné čtení, které motivuje, na pouť do Istanbulu se nevydám, ale jinou jistě podniknu. :) Zároveň jsem vděčná, že cestou našla domov jedna němá tvář a přála bych více takových šťastných konců.... celý text
Fzuzik



Pouť k branám Orientu Pouť k branám Orientu

Obdivuji Nicolette, že se sama jako holka vydala na takovou cestu, a že to dokázala a navíc se vrátila s věrnou kamarádkou Svili. Bylo to hezké dobrodružství a poprala se s mnoha neduhy. Hezky popisuje krajinu kudy putuje a také své pocity. Fakt před ní smekám. Jednu hvězdičku ale ubírám, že mi to přišlo chvílemi trošičku nezáživné.... celý text
Jara.v


Pouť k branám Orientu Pouť k branám Orientu

Nádherná kniha plná dobrodružstva a veľa zážitkov Musím sa priznať, že nie som veľký milovník cestopisov ale táto kniha ma veľmi milo prekvapila, nádherné ilustracie a ešte krajšie fotky prírody, obyvateľov a zážitkov, ktoré si autorka na svojej ceste prežila. Nicolette má môj obdiv, aj napriek zraneniam (pri ktorých by som to vzdala - nie že by som mala niekedy v pláne takéto blaznovstvo) si užila cestu z Havířova do Istanbulu, ktorá trvala 104 dni a merala 2025km smekám pomyselný klobúk. Kniha bola zábavná, bola poučná a hlavne bola fascinujúca.... celý text
TerkinKnižnySve