Povinná četba pro každého

recenze

S knížkami o koncentračních táborech se v poslední době roztrhl pytel. Rozhodně je jen dobře, že před temnou stránkou našich dějin nezavíráme oči, naopak s úctou sepisujeme bolestivé vzpomínky obětí, které se zachovají budoucím generacím jako varovný vykřičník a důkaz toho, kam až může lidská krutost zajít.

Na druhou stranu je těžké při takovém množství tématicky podobných knížek vybrat ty, které stojí za to si přečíst. Jsou však i takové knihy, u kterých by nikdo pochybovat neměl. Jednou z nich je například Hana a Mengeleho dievča na tento pomyslný seznam s radostí připíšu taky.

Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐ (80%)
Chápu, že tato kniha nemusí ulahodit všem. Autorka místy zacházela do přílišných podrobností ohledně architektury, názvů ulic nebo politické situace, zároveň se některé repliky v textu opakovaly. Ale mně nevadilo dozvědět se více o napjaté politické situaci maďarsko-slovenského pohraničí, naopak to v mých očích knížku odlišilo od jiných podobných. I když samozřejmě chápu, že v případě Violčina příběhu muselo být pro některé nedočkavější čtenáře těžké prokousat se doplňujícími informacemi, když tolik toužili vědět, jak to s hlavní hrdinkou dopadne. I pro mě bylo místy těžké vydržet a neprolistovat se na konec. Někteří kritici také vytýkali, že podle názvu očekávali více Mengeleho, ale na mě ho bylo v příběhu až až. Navíc šlo o skutečný příběh, takže nevím, zda je fér přát hlavní hrdince víc hrůz, než kolika musela být svědkem.

Ve výsledku je úplně jedno, zda se některé repliky opakovaly anebo jestli se dalo něčeho ubrat či přidat. Hodnotím knihu jako celek a Violčin příběh byl dechberoucí. Líbily se mi jak kapitoly jejího šťastného mládí, tak závěr knížky, který mě totálně rozbrečel. (A to nejsem žádná citlivka, jenže dozorce Hanz a jeho balíčky od červeného kříže... A pejsek Bundži... Kdo četl, ten ví. ❤️) Dlouho mě kniha tak hluboce nezasáhla. Vzhledem ke spoustě informací, které Mengeleho dievča nabízí by byla vhodným adeptem pro čtenáře začínající s touto tématikou a rozhodně bych ji ráda jednou viděla i zařazenou ve školních osnovách, kam podle mě rozhodně patří.

„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri kon... více

Komentáře (0)