Praha neznámá je nádherná!

recenze

Začnu poněkud zeširoka...
V Brně mají jednu takovou zvláštní čtvrť. Tedy – sama o sobě ničím zvláštní ani výjimečná není a pokud by se nacházela někde na předměstí, neměl bych důvod o ní psát. Takto ovšem si pozornost určitě zaslouží – není totiž asi úplně běžné, aby uprostřed velkého města stála malá vesnička!
Na jedné straně ji „chrání před civilizací“ v tom místě poměrně široká řeka Svratka, na druhé vysoký kopec. Ta osada se jmenuje Kamenný vrch a je pravděpodobné, že mnozí Brňané zde nikdy nebyli a možná o ní ani neví. Já jsem se tam kdysi také dostal spíše náhodou a dodnes si pamatuji na to překvapení, když jsem se z hlučné dopravní tepny, jakou je Vídeňská třída, po chvíli krátké chůze do strmého svahu náhle ocitl v oáze ticha a klidu. Hektické velkoměsto zůstalo dole pode mnou, jeho zvuky sem takřka nedoléhaly a já si doslova vychutnával nádhernou atmosféru půvabné moravské vísky vysoko nad Brnem!
Podobně romantickou duši má podle všeho i autor knihy Praha neznámá, a nejen on. Jak Petr Ryska píše v úvodu ke druhému dílu, bylo to nadšení čtenářů a jejich četné dotazy, kdy vyjde pokračování, co jej „přinutilo“ neskončit první knihou a pustit se do další. Objevovat „odvrácenou stranu“ stověžaté Matky měst je zkrátka dobrodružstvím, které si málokdo chce nechat ujít, zvláště pak tehdy, když průvodcem je skvělý fotograf a Prahou okouzlený nadšenec.
Procházky po netradičních místech a zákoutích – za tímto podtitulem se skrývá Praha, jakou ji většina z nás nejspíš vůbec nezná, neboť do těchto končin nikoho nesměrují nabídky turistických kanceláří či reklamní upoutávky. Jestliže jsem se ovšem v úvodu zmínil o Brnu a jeho „vesnici ve městě“, pak nás knihy Petr Ryska přesvědčí, že takovýchto Kamenných vrchů má Praha bezpočet a že svým kouzlem, nostalgií po starých zašlých časech a mimořádně silnou přítomností toho, pro co se ujal termín genius loci, se vyrovnají i mnohem známějším a atraktivnějším památkám.
Autor svou práci pojal jednak jako faktografický dokument, kdy před námi na bezpočtu nádherných fotografií defilují pražské domy, domky a domečky, jednou krásně upravené a renovované, jindy ponechané svému osudu a poznamenané neúprosným zubem času. Půvabná náměstíčka, malé dvorky, uzoučké uličky, kapličky a kostelíky se střídají s honosnými vilami a zámky, přičemž veškerý tento architektonický poklad má přes všechnu rozdílnost jedno společné – nachází se v lokalitách, kam „ještě lidská noha nevkročila“, jak Petr Ryska velmi případně poznamenává. Často jsou dnešní fotografie doplňovány dobovými, takže je možné porovnat současný stav daného místa s tím, jak vypadalo před dávnými lety.
Záměrem Petra Rysky je rovněž dát čtenáři, kterého některá „netradiční místa a zákoutí“ něčím upoutala, možnost navštívit a prozkoumat je osobně, za kterýmžto účelem je ke každé kapitole připojena podrobná mapa, po níž se může vydat. Za sebe mohu říct, že této nabídky určitě využiji a už teď se těším na procházky Starými Střešovicemi či Tichou Šárkou.
Petr Ryska si za obě knihy zaslouží obrovské uznání, ať už proto, že je evidentně psal a fotografoval s láskou, procítěností a smyslem pro krásu, tak i z důvodu zaplnění mezery na knižním trhu, kde takovýto druh literatury o Praze dosud chyběl. Jestliže jim touto krátkou recenzí mohu udělat reklamu, pak jsem tomu ze srdce rád a přeji si, aby Praha neznámá našla co nejvíce čtenářů.

Projděte se po netradičních místech a zákoutích hlavního města. Společně s autorem zhlédnete zašlou slávu Barrandovských teras nebo zavítáte do „Zlaté uličky“ ve Střešovičkách, kde vás nečekají davy turistů ani nemusíte platit vst... více

Komentáře (0)