Přečteno: Tsunami

recenze

Z mého pohledu...
Soudě dle recenzí na Databázi Knih jsem asi jediný čtenář, který z Tsunami není vyloženě nadšený. I když jde o rodinné drama, které se tváří téměř jako psychologická próza, čekala bych, že příběh bude trochu čtivější a uteče rychleji. Zároveň mi asi úplně nesedl autorčin styl psaní a s čím jsem měla největší problém byly postavy, které se mi neustále pletly. Ale vezmeme to postupně.

Vypravěč nás provází dvěma časovými rovinami. Ta první, současná (2020), se odehrává před rodinnou oslavou. Druhá, retrospektivní, se vrací na rodinnou dovolenou do roku 2004, kde vypravěč zůstává většinu knihy, protože právě v tomto období se odehrávají zásadní události.

Jestli se autorce něco opravdu povedlo, je to detailní vysvětlení pohnutek všech zúčastněných. Pakliže některá z postav něco udělá, jako čtenář víme, co ji k tomu vedlo a proč se rozhodla zrovna pro ono řešení. Je proto snadné se do postav vcítit a jejich na první pohled špatné činy nějakým způsobem chápat.

Všechny z postav jsou v knize ale zmiňovány jmény. Z toho důvodu pro mě bylo složité si srovnat, kdo ke komu patří a jaké mezi sebou mají rodinné vztahy a až do konce knihy se mi pravidelně všichni pletli. I když s tímhle mívám problém i v dalších knihách, tady mi to přišlo výrazně zmatečnější, než jsem zvyklá a podle toho soudím, že to není jen moje čtenářská "chyba".

Ve výsledku to pro mě bylo komplikované čtení, které navíc ani moc neubíhalo a celkově mi kniha zkrátka nesedla.

Za poskytnutí knihy k recenzi každopádně děkuji Albatros Media!

Vzpomínky jsou jako vlny, stále se k nám vrací. Den Eminých narozenin se kvapem blíží. Kromě členů její rodiny se však na oslavu chystá i jeden nezvaný host – minulost, kterou všichni považovali za dávno mrtvou. V návalu nečekan... více

Komentáře (0)