Příjemné oddechovky na dobrou noc

recenze

Povídková sbírka Ve spárech múzy je prvotinou Tomáše Martona, autora ze severozápadních Čech, jehož příběhy jsme mohli zachytit v téměř desítce různých antologií, kam v minulosti přispěl.
Nyní se konečně čtenářům dostává do rukou průřez jeho dosavadní tvorbou. Na povídkách je znát časové rozmezí, v němž byly napsány a troufl bych si i odhadnout, které pocházejí z ranějšího období. Je totiž vidět, jak moc na sobě Tomáš pracuje a jak se za celou dobu autorsky posunul a vyspěl.
Povídky jsou převážně zasazeny do jemu známého prostředí, rodného kraje skvícího se v objetí Českého středohoří a Krušných hor. Zrcadlí se zde střípky z autorova osobního života, vzpomínky na dětství, touha po lásce, ale i určité smutky. I přesto, že je Tomáš Marton hlavně hororový autor, sbírkou dokazuje, že ani odklon od tohoto žánru mu není cizí. Nachází se zde symbolických 13 příběhů, na závěr doplněných o jeden černohumorný bonusový kousek.

Rád bych nyní vypíchl několik povídek, které mě zaujaly.
V Dírách se autor prostřednictvím party čtyř kluků vrací do svého dětství.
„Krajina posetá krátery, do kterých se zakusovaly mohutné stroje, a tatrovky odvážející vytěžené uhlí. Krušnohorská pánev celé své kráse.“
Zde, na jedné z nejstarších výsypek, se nachází podivné díry do podzemí, před kterými jsou místní na pozoru. Velmi povedená povídka možná trochu evokující Kingovo To.

Výborná atmosferická Vlákna jsou zase jakousi obžalobou dnešní doby a konzumní společnosti.

Stejně tak i Šmouha v oku, která vás pro změnu dokáže rozesmutnit.

Dalším parádním kouskem je Světlo pojednávající o blízkém setkání třetího druhu v tuzemském prostředí – aneb Tommyknockeři po česku.

Na povídce Neznámý interpret je znát, že je Tomáš redaktorem několika hudebních webzinů a hudba je jeho vášeň. Zábavné a čtivé!

Nejdelší kousek celé sbírky, Písečná bouře, se odehrává v daleké budoucnosti, kde se těžba nerostného bohatství přesunula i na jiné planety. Nenažranost lidstva a touha po ustavičném válčení prostě nezná mezí. Dvojice hlavních postav je fakt prima a povídka by klidně mohla posloužit jako prolog k plnohodnotnému románu či dokonce celé sérii.

Postapokalyptická Zrcadla pojednávají o tom, kam může zajít dnešní až nezdravé nadšení AI.

Když jsme u té umělé inteligence, musím pochválit obálku knihy, kterou ilustroval Pavel Pavelka. Jsem rád, že se v dnešní době nezapomíná na opravdové umělce z masa a kostí. Díky za to.

Ve spárech múzy je nenáročná oddechovka, kde vám většina témat možná přijde povědomá. Autor je však dokázal přetavit a znovu oživit ve svých originálních dílech. Jak jsem již v úvodu zmínil, z Tomáše se stává vypsaný autor, jehož styl se stále zlepšuje. Těším se na jeho debutový román.

Říká se, že autor potřebuje pro svou tvorbu múzu. Tomáše Martona čas od času do svých spárů polapí jedna velmi náruživá. Vznikají pak příběhy těch nejrůznějších žánrů, jako jsou pořádný horor, sci-fi, ale i humor. Co jen to sou... více

Komentáře (0)