Prokletý kraj nabízí pochmurnou atmosféru a složité mezilidské vztahy

recenze

Prokletý kraj (2021) / LukBook

Michaela Klevisová tentokrát nechala kriminalistu Josefa Bergmana odpočívat a pustila se do románu o mezilidských vztazích s troškou historie a starodávných pověr. Několik znaků z předešlých detektivek ovšem najdete i v Prokletém kraji.

Jednou z hlavních postav je Linda, která si chce na dovolené odpočinout od lehce ubíjejícího zaměstnání a stereotypu. Po kratičké návštěvě rodného místa svých předků se rozhodne, že zde stráví více času a bude pátrat po minulosti rodiny. Ani zdaleka ovšem netuší, co jí ve vesničce s názvem Jelení hora čeká. Seznámí se tu i s Gerdou. Matkou po složitém rozvodu, s nedostatkem peněz, ale i dalšími problémy.

Jak už jsem se zmínil, autorka vás ve své nejnovější knize sice ochudí o klasickou detektivní zápletku, ale přesto svým způsobem navazuje na předchozí tvorbu. Pouze se vydává trošku jiným směrem a do popředí netlačí vyšetřování vraždy, ale mezilidské vztahy a rodinná tajemství.

Ve srovnání s předchozími knihami ovšem najdete i další společné body. Ať už je to trochu temnější atmosféra (tentokrát ještě pochmurnější), nádherné prostředí divočejší přírody (tentokrát Pošumavské) nebo atmosféra malé vesnice s klasickými neduhy jako jsou pomluvy, uzavřenost vůči cizím lidem nebo trochu obstarožní názory. Vezměte si některý z předešlých titulů (neříkám všechny), odeberte z něj detektivní zápletku, na kterou se čtenář nejvíce soustředí a zjistíte, že se vlastně tato kniha příliš neliší.

Přesto je částečně i odlišná. Daleko více jsou rozvíjeny vztahy mezi postavami. Přiblížíte se mezi obyvatele zastrčené dědiny a po chvíli se budete cítit, jako byste byli přímo mezi nimi. No někdy to nebude úplně dobrý pocit, protože zdejší poměry nejsou úplně ideální.
Vlastně celkově je atmosféra na tomto místě někdy až téměř mrazivá. A to nejen kvůli hádkám a rozbrojům mezi obyvateli. Téměř na každém rohu totiž na vás čeká nějaké tajemství, které by mohlo být odhaleno. Pravda ovšem někdy není vůbec pěkná.

Udělalo mi radost, že svůj prostor zde dostala i historie. Pro mne trochu méně známá. Dozvíte se něco o tzv. rumunských Slovácích, kteří sem přišli a nahradili Němce, odsunuté do Německa. Ocitáme se totiž v Sudetech, kde krátce po druhé světové válce docházelo k razantním přesunům obyvatel. Ani noví jedinci to zde ovšem neměli jednoduché. Většinou nedostali takové hospodářství, jaké jim bylo slíbeno, ale vyrabovaný objekt. Tato součást naší historie výrazně ovlivňuje dění v Jelení hoře i desítky let po válce. Dozvídáte se přitom o ní nejen prostřednictvím rozhovorů s místními, ale i z nalezeného deníku.

Postupně se začnou odhalovat skrytá tajemství Lindiny rodiny a přinesou dosti nečekaná zjištění. Do toho se objeví i několik menších záhad jako je ztracení jednoho psa nebo dokonce úmrtí. Určité formě detektivního pátrání se tudíž nevyhneme ani tentokrát, ale přesto knihu rozhodně nemůžeme nazvat kriminálkou. Chybějí výraznější policejní postavy a případ vlastně zůstává spíše na pozadí ostatních příhod.

Prokletý kraj je vlastně trochu složitější někam zařadit. Jak už jsme se zmínili, pojednává zejména o mezilidských vztazích. Zároveň ovšem nabízí i kousky historie a má další významné znaky. Dominuje mu ovšem často ponurá atmosféra, napínavé dění, a nakonec i rozluštění tajenky. Asi nezaujme každého fanouška autorčiných detektivek, přesto má své obrovské kouzlo, díky kterému k sobě Michaela Klevisová přiláká mnoho nových čtenářů. Ovšem i většina těch protřelých bude určitě spokojena.

I temná minulost jednou vyjde na světlo. Jelení Horou se několikrát prohnaly dějiny plné nenávisti a zmaru. Vesnička ukrytá v pošumavských lesích dodnes není ideální místo k životu. Gerdu s dcerou k návratu sem přiměl jenom rozvo... více

Komentáře (0)