Harryho Pottera Vám zajisté nemusím představovat, neboť je to taková knižní legenda a téměř už i klasika. Pro mnoho z Vás je to dokonce kniha, na které jste vyrostli. Já bohužel Harryho za knihu svého dětství označit nemůžu, a ačkoliv toho lituji, jsem ráda, že to doháním alespoň teď.

Hned po otevření knihy na mě dýchla taková pěkná atmosféra, trochu dětské knížky, kterou navozovaly hrozně pěkné ilustrace prvních pár stran, které vydání, které mám doma (dotisk sedmého vydání z roku 2014), obsahovalo. Celkově se mi grafické zpracování líbí – od obálky, přes ony první strany, až po nadpisy kapitol a blesky u číslování stran. Jsou jednoduché, drobné a nerušivé, ale působí to zkrátka kouzelně.

Harry je psán z velké části i pro dětské čtenáře a tak je přirozené, že se to odráží i na stylu psaní. Ovšem pokud z toho máte strach – nebojte se. Je to totiž vážně úžasné a příjemné a rychle si na to přivyknete. Skutečně mi trvalo jen stranu dvě, než jsem se do toho plně dostala (a zde si neopustím přirovnání k další známé knize, Percy Jacksonovi, jehož první díly jsou také psány trochu dětským stylem, ale u kterého mi vždy nějakou chvíli trvalo, než jsem na to přivykla).

Samotný příběh je takový klasický, ale výjimečný zároveň. Nevím, jak to přesně popsat. Na jednu stranu bych ho označilo za takový průměr, ale přitom je tu něco, co ho činí výjimečným. Ostatně jako celou tu knihu. Rozhodně nenudí, zabaví a nejednou dokáže rozesmát.

„Jsou věci, které musíte prožít společně, abyste toho druhého začali mít rádi, a omráčit horského trolla, vysokého dvanáct stop, k takovým věcem určitě patří.“

Postavy jsou hrozně odlišné, což je jednoduše bezva a to ať už jde o hlavní postavy anebo některé spolužáky, o kterých je nějak víc řečeno. Nejlépe zpracovaný je dle mého Hagrid, už jen kvůli tomu, že on má ze všech nejosobitější mluvu.

Samotný Harry mi ovšem po nějaké době začal být trochu nesympatický. Zprvu to bylo dobré, ale ve chvíli, kdy byl v Bradavicích nějaké dva týdny a v klidu si porušoval pravidla, mě začal štvát. Přišlo mi to poněkud nepřirozené. Ono, představte si, že vyrůstáte v rodině, jako Harry a pak se najednou dozvíte, že jste čaroděj, máte možnost studovat na nejlepší škole čar a kouzel na světě a vymanit se z nepříznivých podmínek, ve kterých jste dosud žili. Přirozené mi zkrátka přijde, že v takové situaci se budete neustále nesmírně snažit, dávat pozor, abyste neprovedli nějakou drobnost a podobně. Perfektně to vystihuje třeba Hermiona, která to sice určitě částečně má v povaze, ale částečně za to rozhodně může i fakt z toho, že zjistila, že není obyčejný člověk a má možnost v Bradavicích studovat. Harry se na můj vkus až moc rychle otrkal.

Konec knihy byl na jednu stranu takový… až moc dobrý. Najednou totiž všechno dopadlo dobře až moc. Není to nijak špatné, ale myslím, že kdyby se jisté drobnosti na konci nevyvinuli zas tak úžasně, bylo by to také dobré.

Harryho Pottera předhání jeho pověst, cože je sice skvělé, ale na druhou stranu o to více budete moci být případně zklamaní. Neboť je logické, že čím větší jsou očekávání, tím větší bude následné zklamání. V mém případě se tohle Harryho ale netýká a kniha se mi skutečně líbila. Byla to skutečně příjemná a nenáročná kniha s milými postavami a příběhem. Není divu, že se na světě těší takové popularitě. Zaujme velké i malé a to je něco, čím se nemůže chlubit každá kniha. Ode mě tedy zaslouženě dostává čtyři hvězdičky z pěti. A pokud jste ji ještě nečetli, rozhodně Vám doporučuji, abyste to napravili. Už po prvním díle totiž jasně vidím, že by byla škoda, nechat si tuhle sérii uniknout.

---

Harry Potter a Kámen mudrců J. K. Rowling (p)

Harry Potter si myslí, že je obyčejný kluk. Když byl ještě malý, zemřeli mu rodiče a on zná jen těžký život u strýce, tety a jejich tlustého a rozmazleného synka Dudleyho. Vše se ale změní ve chvíli, kdy mu poštovní sova přinese z... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---