Prvních 100

recenze

Prvních 100 (2014) / lapetitedeny

Už po prvních stránkách jsem si tuhle knihu zamilovala a to pouze pro styl, kterým je psána. Jen jsem doufala, aby to pak nebylo zkažené dějem. Jako jedna z mála YA knih, je Prvních 100 psána ze třetí osoby. Někdo si může myslet, že tím pádem to musí být hrozně neosobní a nepopírám, že u spousty knih to tak je. Ovšem tady ne a právě v tom spočívá to kouzlo. Autorka to dokázala napsat neskutečně osobně a to, že to není psáno z pohledu první osoby, jste téměř vůbec nevnímali. Nejde ale jen o to, že to dokázala napsat tak osobně, její kniha se čte skutečně příjemně a svižně. Nezdržují vás žádné zdlouhavé popisy ani nic podobného a od čtení vás toho moc nerozptyluje.

Že bývá příběh vyprávěn z pohledu dvou postav, není nic neobvyklého, ovšem tady se nám autorka nebála rozšířit ty dva lidi na pět. Čtyři z těch, co byli posláni na Zemi a jednoho, který zůstal v Kolonii. Jste tak informováni, jak o ději na zemi, tak o ději na palubách vesmírné lodi.

Co se děje týče, nemám pocit, že by se tam toho nějak moc dělo, ale vůbec to vůbec nevadilo. Protože to, co v knihách většinou tvoří právě všemožné události, tady tvoří postavy. Postavy, které jsou skvělým příkladem toho, že lidé mají své světlé i tmavé stránky, že každý má své důvody, ke svým prohřeškům, ukazují vám, čeho jsou lidé schopni pro někoho, koho milují. Postupně více či méně poznáváte jejich minulost. Máme tu holku, kterou zavřeli za zločin svých rodičů a holku, která by pro svého milovaného, udělala snad všechno, kluka, který zradil, spáchal příšerný zločin, jen kvůli tomu, aby chránil dívku jeho srdce a bratra, který riskoval vše, jen aby mohl letět na Zemi se svou sestrou. Všechny postavy mají své ojedinělé charaktery, které jejich minulost poznamenala. Jsou každý úplně jiný a každý z nich vnímá všechno okolo úplně jinak.

A ještě se musím vrátit k tomu ději, není to tak, že by se vůbec nic nedělo, dělo, ale prozatím tam povětšinou nebyly tak obrovské zvraty a události a mnohem zajímavějším a více naplňujícím pro mě byly samotné postavy.

I Kolonii a způsob života na lodi měla autorka dobře promyšlený a rozhodně ho neodflákla, ač by loď mohla být více popsána. Stejně, jako všude jinde, i zde se dělí obyvatelstvo na vrstvy. V tomhle případě především dle toho zda žili na palubě Fénixu, Waldenu nebo Arkádie. My sami můžeme více poznat především bohatý Fénix a chudý Walden a pozorovat rozdíly v tom, jak si obyvatelé žijí. O Arkádii jsme se toho bohužel moc nedozvěděli, protože odtamtud ani jeden z hlavních hrdinů nepocházel, ani tam neměl nikoho blízkého. Ovšem předpokládám, že spolu s Waldenem jsou okrajovými palubami, tudíž život na nich bude dost podobný. Každopádně doufám, že v dalším díle se i o Arkádii dozvíme něco více.

Prvních 100 si už po prvním díle troufám hodnotit, jako jednu z nejlepších dystopií co se mi dostala do rukou, tak jen doufám, že pokračování mě nezklame. Skvěle podané, ale především ojedinělé téma a naprosto dokonalé postavy z toho dělají jednoduše skvost v tomhle žánru. Knihu hodnotím čtyřmi hvězdičkami, abych potom nemusela pěti hvězdičkovou stupnici rozšiřovat o další hvězdy :D

Od ničivé nukleární války žije lidstvo ve vesmírných lodích vysoko nad radioaktivním povrchem Země. Nyní je však sto mladých delikventů, které společnost považuje za postradatelné, vysláno na nebezpečnou výpravu s cílem znovu kolo... více

Komentáře (0)