RECENZE: Jo Nesbø - Netopýr, aneb Harry Svatý na cestách

V Austrálii je nalezena mrtvá norská dívka. Vše poukazuje na to, že byla znásilněna a zavražděna. Oddělení vražd osloského policejního ředitelství vysílá do Sydney kriminalistu Harryho Holea, jehož úkolem je sekundovat místní policii při vyšetřování. Zároveň si zde má Harry odpočinout od problémů s alkoholem i psychických potíží. (…) Harry se postupně dostává do prostředí pasáků, drogových dealerů, prostitutek, transvestitů, cirkusáků i boxerů a seznamuje se se světem a s legendami původních Austrálců a jejich prostřednictvím také s netopýrem - symbolem smrti...(anotace nakladatele)

UKÁZKU Z KNIHY NAJDTE ZDE: http://issuu.com/knihazlin/docs/netopyr

---

Přestože jsem byl za život pouze dvakráte v Dánsku, mám pocit, že díky severským detektivkám znám sever Evropy (včetně Skandinávie) jako své boty. Proto je celkem úleva, že nás nový a zároveň nejstarší příběh komisaře Holeho zavede do daleké a horké Austrálie…

Netopýr (v originále Flaggermusmannen) není jen prvním příběhem tohoto detektiva, ale také vůbec první publikovanou knihou Jo Nesbøa, díky níž se okamžitě dostal do povědomí široké masy milovníků detektivek a thrillerů. Ovšem v Čechách poprvé nevychází. A protože jsem chtěl být ve své recenzi poctivý, sehnal jsem si i tento překlad. Ne, nečetl jsem obě verze, jen jsem srovnával vybrané pasáže, které mě zaujaly. Zatímco překlad Marka Pavky je poplatný tomu, že vychází z německé verze a je tedy germánsky hranatý, překlad Kateřiny Krištůfkové je naopak zaoblený a plyne a bublá bez větších potíží korytem příběhu…

Ale od začátku… Netopýr oficiálně vychází 18. 2. 2013 v nakladatelství Kniha Zlín a to jak v tištěné, tak v elektronické verzi. Jako e - čtenář samozřejmě tuto nakladatelskou politiku vítám, už proto, že je v Čechách ojedinělá. Jsme přesvědčen, že si tyto dva formáty nekonkurují, ba naopak. Z mého pohledu je právě tento žánr pro elektronické zpracováni naprosto ideální a nebudu zastírat, že tištěnou knihu bych si prostě nekoupil, ale maximálně si ji půjčil v knihovně. Ovšem budu-li mít možnost si knihu koupit jednoduše na jedno kliknutí - což pro mě primárně znamená v iBook Store, navíc s pocitem, že jsem proti tištěné něco ušetřil a navrch s, pro někoho možná naprosto iracionálním a značně relativním, pocitem, že jsem ušetřil nějaký ten strom a nezatížil svět další „uhlíkovou stopou“  - nebudu váhat.

S norským kriminalistou Harrym Holem jsem měl tu čest se již jednou setkat, ale setkání to bylo nepříliš povedené. Ani si již nepamatuji titul - ale pamatuji si, že jsem knihu po několika stránkách znechuceně zavřel a následná vlna úspěchů knih Jo Nesbøa v našem českém oudolíčku mě ponechávala chladným.

Ale musím uznat knize Zlín, že její povedené a chytré promo ve mě nakonec probudilo zvědavost a řekl jsem si, že bych se na toho nesympatického opilce mohl podívat ještě jednou. A jak jinak nejlépe začít, než prvním příběhem… tedy od začátku.  A když mi navíc v mém Kindlu přistála reding copy Netopýra přesto, že jsem nakladatele upozornil na svou nechuť k tomuto otrapovi, pustil jsem se poctivě do čtení.

Nevím, jak se k australskému tématu Jo Nesbø dostal - zda tak, že trávil svá studentské léta surfováním u australských břehů, nebo zda pracoval jako Karel May a vše si vycucal z palce (tedy internetu), ale je nutno říci, že norská verze "Klokanova", je útulně bordelářská, příjemně vyhřátá, plná potrhlých individuí, z nichž tu a tam lezou moudra a že veškeré zlo tu má tak nějak folklorní příchuť. Tou ostatně zavání i motiv všech vražd.  Celé se to čte v příjemném tempu, a aboriginské vsuvky dodávají příběhu podmanivě mystický podtext. Kdesi v hlavě vám při čtení drnčí didgeridoo, v kuchyni šramotí termiti a v temných koutech číhá zlý had Baburr či ještě hůře - netopýří muž… Jo Nesbø dokáže být ironický, umí vypointovat drobné situace, u kterých se chutí zasmějete, umí vás napnout a umí vám vlézt do hlavy a štrachat se ve vašich emocích. Ovšem občas jeho snaha přiblížit vám cizí a exotickou zemi získá příchuť nechtěného chytrolínství, ale není to nic nepřekonatelného.

Tohle ovšem platí v době, kdy je Harry natolik svatý, že nepije. S první skleničkou přichází pro mě nezajímavé a naprosto kontraproduktivní pasáže. Nevím, proč má spisovatel tendenci se v těchto stavech takhle nípat, proč je natahuje jako vyvanulou žvejkačku, proč svého hrdinu nutí dělat tak divně protivné věci. Nevím, možná je to realisticky drsné, snad drsně symbolické, nebo symbolicky freudovské - nevím, a tyto pasáže jsem přečet se sebezapřením. Pokud je Harry Hole takovým v těch dalších dílech - a mám pocit, že v dosti recenzích jsem se setkal s tím, že právě tato vlastnost je vyzdvihována jako ta charakterizující a jako právě ta "in“, tak nevím, zda mám další díly chuť číst. Na druhou stranu to, že spisovatel  dokáže být ke svým postavám nemilosrdný, že ty, které jste si během krátkého času oblíbili vám rozčtvrtí, utopí či oběsí naopak knize dodává nečekanou šťávu…. Aha, a jak to vlastně s tím Freudem mám asi já… :-)

Takže to shrňme - fanoušky kniha jistě potěší, neználky mého typu může přinutit se pokusit číst příběhy další. Až na drobné výhrady je to napínavé a drápky to do mozku zatne. Pokud si budete knihu náhodou zrovna číst cestou k protinožcům, věřím, že budete mít cukání najít v Sydney Green park a poohlédnout se po Josephovi. Budete ho hledat snít, opřeného o lavičku. A možná ho budete hledat mezi mraky…

ps
A pokud chcete vědět proč Harry Svatý - inu, najděte si ten fórek v knize sami :-)