Být černochem v Americe 60. let 20. století a k tomu ještě na jihu země, rozhodně nebyl žádný med. O tom pravděpodobně ví každý, přesto neuškodí, když si o tom sem tam přečteme něco bližšího.
Kathryn Stockett nás bere na výlet do Mississippi, na americký Jih jako vyšitý, do městečka Jackson, kde je rasová segregace znát na každém rohu a kde černé hospodyně pracují pro bílé paničky. Černé ženy vychovávají bílé děti, ale nesmí navštěvovat stejné restaurace, hotely, supermarkety. Když ukončí práci ve spořádané rodince, odchází do svých domovů ve vyhrazené části města.
Kniha nabízí několik úhlů pohledu a střídavě se tak ocitáme ve společnosti moudré Aibileen, jež pracuje pro paní Elizabeth, která ani pořádně neví, jak má milovat své dítě, nebo u svérázné hospodyně Minny, co má natolik prořízlou pusu, že je štěstím, že její současná zaměstnavatelka je silně nahluchlá, a potom tu máme slečnu Skeeter, mladou a naivní bělošku, jež sama nabourává představu o tom, jak by měla dáma jejího věku a postavení vypadat. A tahle vysoká žena s nepoddajnými vlasy se jednoho krásného dne rozhodne píchnout do vosího hnízda a napsat knihu. Knihu s rozhovory. S rozhovory s černými hospodyněmi. A na svět tak začínají vyplouvat podrobnosti o tom, jaké to je, sloužit v rodině bělochů.
Černobílý svět je sondou do zákonů Jima Crowa a díky ní si čtenář dokáže lépe představit, co taková segregace skutečně obnášela. Bylo v pořádku, když černoška vychovávala vaše světlé dítě, ale už bylo špatně, když si odskočila na záchod, který používá jen bílý zadek. Vždyť černoši přenáší tolik odlišných nemocí! Bylo v pořádku, když vám tyto hospodyně vařily, ale už nesměly nakupovat v obchodech pro bílé, pokud na sobě neměly uniformu a nedaly tím najevo, že jsou momentálně v práci a nenakupují pro sebe. A to je jen zlomek toho, co se v příběhu odehrává.
Autorka vychází i ze svých zkušeností s jejich černošskou hospodyní, s níž strávila své dětství a ve fiktivních postavách můžete spatřit prvky z jejího skutečného života. A i díky tomu se může nemilosrdně rýpat v marastu předsudků o nadřazenosti bílých Američanů a tomu, jak to potom v reálu vypadalo.
Co mi přišlo trošku nedotažené, to byl minimální rozdíl v řeči mezi Aibileen a Skeeter. Je jasné, že hospodyně tehdy mluvily nespisovnou angličtinou, svým nářečím a ke vzdělanému jazyku slečny Skeeter to mělo na hony daleko. Překlad však způsobil, že ty odlišnosti nejsou nijak markantní. Pravděpodobně to bude i tím, že v češtině nenajdete nějaký adekvátní ekvivalent černošské mluvy té doby. Je to škoda, v originále podle mě kniha vyzní přeci jen poněkud jinak.
I tak jsou ovšem postavy dobře vykresleny, člověku místy zůstává rozum stát nad zákeřností bílých paniček, které se chtěly mstít za sebemenší prohřešek své hospodyně. Černobílý svět se čte překvapivě lehce na to, jakou problematikou se zabývá a dokáže zapůsobit tak silně, že se vám bude v hlavě převalovat ještě velmi dlouho. Přestože tyhle doby jsou už celkem dávno minulostí, i po těch letech má stále co říct.
Černobílý svět Kathryn Stockett
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá ... více