Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259128/bmid_cernobily-svet-ibG-259128.jpg
5
2565
2565
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.Ukázka z textu„Aibileen, mám pro vás překvapení. Rozhodli jsme se s panem Leefoltem, že budete mít vlastní toaletu.“ Paní Leefoltová plácne rukama a vystrčí na mě bradu. „Je tamhle v garáži.“ „Ano, paní.“ Ona si snad myslí, že jsem tu celou tu dobu nebyla? „Takže odteď nepoužívejte koupelnu pro hosty, ale tu dole. Není to výborné?“ „Ano, paní.“ Dál žehlím. Pořád tam stojí a kouká na mě. „Takže budete používat tu v garáži, jasné?“ Nedívám se na ni. Nesnažím se dělat potíže, ale už mi přece řekla všechno, co chtěla. „Nechcete si vzít papír a jít to tam vyzkoušet?“ „Já teď zrovna nepotřebuju.“ Paní Leefoltová na sobě má spoustu makeupu. Má ten žlutej makeup i na rtech, takže skoro není vidět, jestli vůbec má nějakou pusu. Řeknu to, co ode mě chce slyšet: „Odteď budu používat koupelnu pro barevný. A pak půjdu a vydezinfikuju i tu pro bílý.“ „No, žádný spěch. Udělejte to, až budete mít čas.“ Ale jak tam stojí a hraje si s prstýnkem, je vidět, že chce, abych to udělala hned. Pomalu odložím žehličku a cítím, jak mi to hořký semínko narůstá v hrudníku. Nevím, co jí říct. Jen vím, že to neřeknu. A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.„Kathryn Stockettová napsala zázračný román. Budete uchváceni příběhem z časů, kdy ženy měly v životě jen málo možností, ale jejich sny o budoucnosti byly bez hranic.“... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
The Help, 2009
více info...
Přidat komentář
Krásný příběh, i když žít v této době určitě nebyl žádný med. Doporučuji přečíst!
Skvělá kniha. Film jsem viděla už dříve a moc se mi líbil, ale literární předloha dává příběhu úplně jiný rozměr - narozdíl od filmu, kde je všechno tak nějak šup šup, se děj knihy odehrává v rozmezí několika let a hloubka postav má (ne úplně překvapivě) naprosto odlišnou dimenzi.
Skvělé. Nevím sice, jestli to opravdu v Americe v podstatě dost nedávno (60 let - to není žádná doba!) vypadalo, ale je to krásné plastické vyprávění o osudech několika žen.
Je hrozné, pokud má někdo vůči někomu takové předsudky a takto se k němu chová jen kvůli barvě kůže. Na druhou stranu pozitivní diskriminace je úplně stejně debilní přístup.
Téma černošských hospodyň mi není nijak blízké, kdysi jsem viděla film, takže jsem si děj rámcově pamatovala, a přesto jsem se od knihy nemohla odtrhnout a četla jsem ji hluboko do noci, protože jsem prostě nemohla jinak. Rozhodně to není příběh jenom o rasismu, ale i o ženském (ne)přátelství, vztazích v rodině, slušnosti, pokrytectví, mateřství, společenských očekáváních a psychickém zdraví. Měla bych zmínit jedno velké trigger warning: je zde poměrně důsledně popsán samovolný potrat.
Dnešní dobu považuji v mnohých ohledech za hyperkorektní. Pociťuji, že je mi řada změn vnucována silou. Ovšem mohu se podívat do jakéhokoliv historického období a nikdy bych neměnila. Žijeme doslova v pohádkových časech. A málo kdo si to uvědomuje, natož aby si toho vážil. Tato kniha o jižanských otrocích z 60. let 20. století je jednou z mnoha, které děkuji, že mi tento fakt, neustále připomínají. Služebné, které nemají žádná práva a své práce si nesmírně váží, protože když o ni přijdou, zbývá jim pouze žebrota. A tito lidé jsou ochotni svou práci a dost možná svobodu ohrozit, aby se jejich děti jednou mohly mít lépe. Román je vyprávěn ze tří úhlů pohledu. Bělošky Skeeter, které není osud těchto žen lhostejný. A dvou služebných, moudré Aibileen a prostořeké Minny. Audiokniha je také velice vydařená a opravdu velice dobře ji načetla paní Marcela Šiková.
Náhodný výběr v knihovně, ale nádherný výběr. Četlo se to krásně od začátku do konce. A chystám se i na film, který (snad) tenhle příjemný pocit podtrhne.
Na tuto knihu jsem se chystala už dlouho. A musím říct, že mě moc bavila. Krásně napsaná. Poté jsem se podívala i na film, který hezký pocit jen podtrhl.
Ani nevím čím to bylo ale kniha mi přišla mnohem silnější než film a teď nemluvím o ději. Velmi čtivě napsaná a právem úspěšná kniha. Je zajímavé, kam jsme se posunuli od těchto dob a jaký byl rozvoj dnes mi připadá že některé děti vychovávají spíše instituce než chůvy.
Zároveň se mi líbila společenská témata a velmi čtivě popsanou dobu 60.let
Hodně zajímavá kniha o postavení černých obyvatel v 60. letech. Knihu jsem četla dlouho, protože ne vždy jsem na ni měla náladu. Tento příběh vás donutí přemýšlet nad různými otázkami, není to úplně odpočinková četba. Přesto je místy docela humorná a vy si oblíbíte všechny dějové linky. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, určitě se k ní někdy vrátím.
Fandila jsem jim všem, Minny, Aibileen i Skeeter. Příběh je čtivý a rychle odsýpá, až je mi líto, že končí.
Vřele doporučuji.
Beletrie, založená na rasové segregaci probíhající ve Spojených státech je jednoznačně stále silné, tristní, přesto přitažlivé téma, které citlivé čtenáře nenechává chladným. Je zvláštní srovnávat 60. léta 20. století v Americe s totožným léty v Evropě, potažmo u nás. Mentalita bílých zaměstnavatelek je nepochopitelná. Místo, aby se samy podílely na výchově svých dětí, tuto roli přenechávají ženám, které jsou podle nich špinavé a plné nemocí. Jedí jejich jídla příbory, které leští černé ruce, a přitom jim zřizují oddělené toalety. Zvláštní. Já jsem si Aibileen, Minny i slečnu Skeeter velmi oblíbila a těšila jsem se na jejich vyprávění. A tak jako u filmu, jsem brečela i tady. Oběti, které tyto odvážné ženy podstupují jsou obdivuhodné. Román, ač má velmi drobný text, je neuvěřitelně čtivý. Rozebírá složitá společenská témata, boj za rovnoprávnost a svobodu černošského obyvatelstva, ale i hlubokou lásku. Tady není o čem polemizovat, jednoznačně jeden z mých nejoblíbenějších příběhů.
Skvěle se četlo. Téma je neotřelé, zajímavě zpracované. Některé postavy jsou pojaty, co se jejich charakteru týče, taky dost černo-bíle. Ale jinak příjemné čtení z období, o kterém se dočítám minimálně, o tématu, jež je známé spíš z dob koloniálních, dob otroctví.
Díky Čtenářské výzvě, která mě přivedla k této knize. I když autorka v závěru pochybuje o tom, zda popsala možné pocity černošských hospodyň v Mississippi před mnoha desetiletími, odnesla jsem si ze čtení spoustu informací i rozporuplných pocitů.
Pořád mě zaráží, jak několik jedinců může ovlivňovat názory a chování celé společnosti a nepřestanu žasnout nad tím, jak se někteří "lidé" opovažují povyšovat nad ostatní jen kvůli barvě kůže (a jiným, nijak neovlivnitelným záležitostem).
Silné téma, které bylo lehce a čtivě napsané. Kniha se moc dobře četla a jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala a přečetla ji.
V této knize je zpracováno velmi silné téma, které bylo autorce blízké a některé situace zažila dokonce na vlastní kůži, když byla ještě malá. Děj se odehrává hezky plynule. Kniha je příjemně čtivá a čtenáře nutí k zamyšlení. Knihu doporučuji!
Celé to uzavřu smyslem knihy: Jsme jen dva lidé. Zas tolik nás neodděluje. Rozhodně ne tolik, jak jsem čekala! 4/5
Nádhera. Vtipné, napínavé. Kolikrát jsem si přála vplout do knihy a některé postavy pěkně propleslnou a s jinýma si sednou a dát si společné kafe. Po holkách se mi bude stýská
Překvapivě dobrá kniha o těžkém tématu, milá, vtipná, smutná i napínavá.
Pojednává o době nedávno minulé, a přeci tak vzdálené (doufejme).
Barva kůže, původ v jiné společenské třídě a už má váš život úplně jiné podmínky a perspektivu.
Kapitoly byly vyprávěny vždy z pohledu jiné postavy, možná jsem trochu postrádala pohled osob z "druhé" strany, jejich myšlenky a pohnutky.
Jsem moc ráda, že jsem se ke knize dostala.
A jsem také moc ráda, že je tato doba již za námi.
Knihu jsem měla dlouho na seznamu až jsem ji v knihovně objevila. Zase jsem se dozvěděla něco nového o tomto období, spoustu pravidel pro černochy jsem neznala. Četlo se mi dobře, jen kapitoly o paní Skeeter mě tolik nebavily. Celkově jsem spokojená a mohu doporučit.
„… a nechává si přitom vyprávět, že nezáleží na barvě obalu, ale na tom, co je uvnitř.“
Krásný a velice čtivě napsaný příběh o statečných ženách, které byly velice pracovité, nebály se riskovat a chtěly ve společnosti něco změnit. Je neuvěřitelné, že se něco takového dělo v tak nedávné době. Poselství, že nezáleží na barvě pleti ani společenském postavení a ve skutečnosti existuje více věcí, co dva lidi spojuje, než je rozděluje, je podle mého velice aktuální i dnes.