Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259128/bmid_cernobily-svet-ibG-259128.jpg
5
2581
2581
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.Ukázka z textu„Aibileen, mám pro vás překvapení. Rozhodli jsme se s panem Leefoltem, že budete mít vlastní toaletu.“ Paní Leefoltová plácne rukama a vystrčí na mě bradu. „Je tamhle v garáži.“ „Ano, paní.“ Ona si snad myslí, že jsem tu celou tu dobu nebyla? „Takže odteď nepoužívejte koupelnu pro hosty, ale tu dole. Není to výborné?“ „Ano, paní.“ Dál žehlím. Pořád tam stojí a kouká na mě. „Takže budete používat tu v garáži, jasné?“ Nedívám se na ni. Nesnažím se dělat potíže, ale už mi přece řekla všechno, co chtěla. „Nechcete si vzít papír a jít to tam vyzkoušet?“ „Já teď zrovna nepotřebuju.“ Paní Leefoltová na sobě má spoustu makeupu. Má ten žlutej makeup i na rtech, takže skoro není vidět, jestli vůbec má nějakou pusu. Řeknu to, co ode mě chce slyšet: „Odteď budu používat koupelnu pro barevný. A pak půjdu a vydezinfikuju i tu pro bílý.“ „No, žádný spěch. Udělejte to, až budete mít čas.“ Ale jak tam stojí a hraje si s prstýnkem, je vidět, že chce, abych to udělala hned. Pomalu odložím žehličku a cítím, jak mi to hořký semínko narůstá v hrudníku. Nevím, co jí říct. Jen vím, že to neřeknu. A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.„Kathryn Stockettová napsala zázračný román. Budete uchváceni příběhem z časů, kdy ženy měly v životě jen málo možností, ale jejich sny o budoucnosti byly bez hranic.“... celý text
Přidat komentář
Překvapivě dobrá kniha o těžkém tématu, milá, vtipná, smutná i napínavá.
Pojednává o době nedávno minulé, a přeci tak vzdálené (doufejme).
Barva kůže, původ v jiné společenské třídě a už má váš život úplně jiné podmínky a perspektivu.
Kapitoly byly vyprávěny vždy z pohledu jiné postavy, možná jsem trochu postrádala pohled osob z "druhé" strany, jejich myšlenky a pohnutky.
Jsem moc ráda, že jsem se ke knize dostala.
A jsem také moc ráda, že je tato doba již za námi.
Knihu jsem měla dlouho na seznamu až jsem ji v knihovně objevila. Zase jsem se dozvěděla něco nového o tomto období, spoustu pravidel pro černochy jsem neznala. Četlo se mi dobře, jen kapitoly o paní Skeeter mě tolik nebavily. Celkově jsem spokojená a mohu doporučit.
Kdysi jsem viděl film, který mi utkvěl v paměti a překvapilo mě, jak byl celkem věrný předloze. Kniha byla na čtení skvělá, stránky ubíhaly a ačkoli jsem znal průběh, tak mě hodně bavilo, kam se cesta ubírala. Nespravedlnost a bezpráví vládne touto knihou a každý, kdo má v sobě kouska citu, tak v něm toto dílo zanechá stopu. Nejde o tom moc mluvit, tohle si musíte přečíst.
Popravdě řečeno nebýt knižní výzvy, možná bych po této knize nikdy nesáhl - a byla by to škoda. Kniha otevírá velmi zajímavé téma života Afroameričanů v Mississippi, jejich strasti i radosti. Je poměrně krásným znázorněním různých forem boje za lidská práva. Hlavní myšlenka je krásně zmíněná na konci knihy, kdy se objevuje informace, že hlavním účelem snažení hlavní postavy je vnímat to, že na obou stranách oné barikády jsou stále lidé. Kniha je pěkně psaná, je patrný i vývoj postav. Jediné negativum je abnormální množství chyb v českém překladu.
Prečítané kvôli výzve a neľutujem. Veľmi pekné čítanie, trochu smutné, trochu veselé. Doporučujem.
Tak trochu jsem se knihy bál, ale nakonec jsem 405 stránek malých písmen přečetl s nadšním za týden. Svět černochů a bělochů v Mississippi 60. let je zde vylíčen skvěle.
Moc pěkná knížka, kterou by si měl přečíst každý. Chvílemi je vtipná a chvílemi dojemná. Hlavní postavy jsem si hned zamiloval.
Přečtena podruhé a pořád stejně skvělá.
Příběh z Ameriky odehrávající se 60. letech minulého století, kdy ještě bylo běžné, že bohaté paničky měly svoje černošské hospodyně, které se staraly o domácnost a vychovávaly jejich děti. Vyprávění těchto hospodyň Aibileen a Minny, která je každá z úplně jiného těsta, mě hrozně bavilo. Chvílemi smutné a často k zamyšlení, skvěle napsané, zábavné i poučné. Moc doporučuji, jedna z mých oblíbených knih.
Čtení jsem odkládala a nebýt čtenářské výzvy, odložila bych nastálo. Po prvních stránkách mi ale bylo jasné, že tohle se mi bude líbit. Vypravování plynulo přirozeně, i střídání postav tak působilo. Postavy byly plastické, měla jsem svou favoritku i postavu, které jsem vůbec nerozuměla. Některé motivy byly rozvíjené jak v detektivce - co provedla Miny, co se přihodilo chůvě Skeeter? A něco se mne opravdu dotklo, hrozná doba. Bohužel se mne také dotkly pravopisné chyby. Nerada bych si přidala další vydavatelství na černou listinu.
Velmi čtivá kniha, dobrá. Citlivá a přitom ne příliš patetická. Strašně moc překlepů.
Kdysi jsem viděla film, letos mi tato kniha přišla vhod do výzvy, pro ucelený názor jsem si film pustila znovu včera. A chce to oddělit film od knihy...
Původně jsem chtěla hodnotit přísněji, ale ke konci se příběhy nakupily stejně tak jako emoce. Hvězdičku strhávám za ty příšerné hrubky a překlepy. Nechtěla jsem, ale když jsem narazila na slovo "polikat", tak to na mě bylo moc.
Trošku mě mrzí, že v knize jsou postavy téměř jedna jako druhá, nejvíc jsem si asi oblíbila vedlejší Celii s Johnnym. Ti jsou stejně úžasní i ve filmu. Ovšem v knize se k vyvrcholení příběhu dostáváme polehoučku a promyšleněji než ve filmu. Ten je bohužel, z pochopitelných důvodů, moc osekaný
Co k tomu říct? Kromě hlavního tématu se autorka věnuje i "tradičním" hodnotám a otázce feminismu a mateřství. Líbí se mi, že jsou v knize skutečné reálie, díky paní Stockett teď znám jméno Medgara Everse i to, že Mississippi měla vlastní obdobu "Norimberských zákonů". Sama jsem si během četby položila otázku: "Kde vlastně tahle segregace začala." - No jo, došlo mi to... Ale je fajn se takhle zamyslet a dát si věci do souvislostí. V kontextu nedávných událostí je bohužel zřejmé, že lidé jsou nepoučitelní, zas tak moc se toho nezměnilo a doufám, že nejsme tak daleko od společnosti, kdy skutečně můžeme mluvit o svobodě a životě bez předsudků a diskriminace.
Skvělý, nádheŕný příběh. Daleko lepší než film. Příběh o černošských chůvách, které mohou vychovávat děti bělochů, ale o stejných právech si mohou nechat jen zdát.
Mississippi v šedesátých letech, kde je rovnost mezi černými a bílými hudba budoucnosti. Kde jsou ženy v domácnosti a když ve dvaceti nemají manžela, už jim pomalu lepí nálepku staré panny.
Černé hospodyně dělají za pár šupu uklízečky a vychovávají cizí děti. A ty pak vyrostou ve zapšklé kopie svých matek.
Jedna bílá mladá začínající novinářka se chopí šťavnatého tématu a začne sepisovat historky místních černých žen.
Je zadostiučinění sledovat, jak se propast mezi černými a bílými pomaličku zmenšovala. Jak ty krůčky byly tak maličké, ale tak důležité.
Ale zároveň tě samozřejmě štve, že žijem ve světě, kde je toto možné.
Ponižovat někoho, aby chodil na jiný záchod než ty, jezdil v jiném autobuse, chodil do jiné školy
Hned putuje do poličky VIP knížek, na které nikdy nezapomenu. Já nespravedlnost nesnáším. Nesnáším povyšováni a ponižování.
A tady se slzy vzteku se střídaly s těma od smíchu.
Je tak krásně hořkosladká. Plna křivd ale i pevných přátelství.
Ale hlavně mě to opravdu fyzicky bolelo číst. Jak jsme lidi hloupí, nenávistní, slepí.
Ale zase víc si ceníš pasáží, když konečně někdo vidí, jaká je ta rasová segregace blbost a nesmysl a začne dělat změnu.
JSI HODNÁ, JSI CHYTRÁ, JSI DŮLEŽITÁ!
Tato slova říkala Aibieleen (hospodyně) malé Mae Moebly, kterou měla na starost v domácnosti BÍLÉ PANIČKY. Povzbuzovala ji, podporovala, vyprávěla jí příběhy a objímala ji jako vlastní.
Aibileen je jednou z hlavních hrdinek, jednou z černošek, které se rozhodly říct pravdu o své práci formou rozhovorů do knihy paní Skeeter.
Obdivovala jsem chování služebných k dětem svých nadřízených. Bílé ženy se k hospodyním často chovaly povýšeně, nadřazeně, necitelně. Škodily jim, lhaly, vyhazovaly je bez důvodu z práce...
Hilly byla přesně taková - zlá, závistivá a pomstychtivá běloška. Tvrdila, že kradou, jsou hloupé a hlavně, že potřebují oddělené toalety. Přeci nebudou toto důležité místo sdílet s bílou rodinou.
NOOO DOSTALA CO ZASLOUŽILA :-).
Paní Skeeter byla také BÍLÁ PANIČKA, ale pochopila, že ne všechna pravidla jsou správná a že každý člověk je důležitý, že bílé ženy se nechovají správně. Změnila svůj pohled.
Dokázala si získat důvěru a úctu hospodyň. Klobouk dolů, riskovaly společně hodně!
Přála jsem jí, aby uspěla :-).
Třetí důležitou postavou je Minny.
Působila naštvaně a bojovně, ale ve skrytu duše byla velice hodná žena.
Milující matka, vynikající kuchařka a skvělá kamarádka.
To co provedla bylo...... bléééé ,ale.. to sedlo :-).
Moc jsem jim všem fandila a byla jsem zvědavá, jak to s jejich knihou celé dopadne :-).
Doufala jsem, že dobře :-).
Působivá kniha, místy vtipná, místy smutná, rozhodně k zamyšlení.
Moc se mi líbila a moc mě mrzí, že lidstvo si vždycky najde něco, čemu chce velet, k čemu má předsudky, co si chce urvat...
Slova z knihy:
Jsme jen dva lidé. Zas tolik nás neodděluje. Rozhodně ne tolik jak jsem čekala.
DOPORUČUJI!
Tohle je další kniha, kterou mi vnutila naše paní knihovnice :). Je zase úplně mimo žánry, které čtu obvykle, ale musím uznat, že to bylo skvělé počteníčko! Proto tímto paní knihovnici děkuji a určitě na ni příště dám častěji :). Příběh to byl fakt zajímavý a poutavě napsaný, takže nemám co dodat a zkusím se tady na Databázi knih poohlédnout po jiných takhle vynikajících knihách.
Román určený především pro ženy (muži v něm také hrají jen okrajovou roli), na můj vkus trochu moc patetický, ale přesto velmi čtivý. Oceňuji také věrohodnost postav a jejich chování i informační hodnotu knihy. Stěží říct, nakolik je téma v Americe nadále aktuální, ale zřejmě ano, když ve své domovině kniha vyvolala takový poprask i přesto, že byla vydána více než čtyřicet let po událostech, které popisuje.
Nádhera. Vtipné, napínavé. Kolikrát jsem si přála vplout do knihy a některé postavy pěkně propleslnou a s jinýma si sednou a dát si společné kafe. Po holkách se mi bude stýská