S tím konce Murakami zrovna neprorazí
recenze
Sputnik, má láska (2009)
/ Dobročtenářka
Tato kniha mne překvapila asi jako když z vařící vody stoupá pára.Obsah se mi líbil i když konec byl podle mne neúplný,Fialčina nová přítelkyně slíbí vypravěči příběhu,že se ozve hned jak bude mít o Fialce jakékoli nové zprávy,ale neozve se a náhle zvoní brzy ráno telefon a ozve se v něm Fialčin hlas jak volá v pyžamu z telefonní budky???
Každou událost rozvede úplně do detailů což se mi na jeho tvorbě líbí a potom to takhle dopadne???Za mne tak 3 hvězdičky maximálně,protože z konce jsem měla dojem,že mu došli nápady a tak tak rychle dopsal tohle!Z knížky jsem byla nadčená až do toho "narychlo spíchnutého konce".Jinak si myslím,že kniha je napsaná dobře,ale na to,že byl Haruki Murakami několikrát hžavým adeptem na Nobelovu cenu...spadl skoro na dno svého literárního zpestření.Ten konec je jako koule co tahá tu jinak výborně zpracovanou knížku ke dnu. Je jako koule co bude Murakami vláčet za sebou dokud ta kniha bude veřejně známá,měl navíc. A tohle si nemyslím jen já,ale spousta dalších lidí podle těch komentářů jak jsem četla.Od Murakami jsem čekala tedy mnohem víc z ukončení knihy.Sputnik,má láska je jako dobrý zápas ve vybíjené
na týmy:dáváte body,váš tým je opravdu dobrý a potom uděláte přešlap,soupeři dostávají míč a vybíjejí jednoho člena tvého týmu za druhým a nakonec i kapitána,hra skončí a vy i když jste vybíjeli a vedli první tři čtvrtiny zápasu na jednou prohráváte. Tak mi připadá konec Murakamiho knihy Sputnik,má láska.
Sputnik, má láska
Haruki Murakami
Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia oz... více