Sběratel mušlí

recenze

Anthony Doerr je pro mě PAN SPISOVATEL. Jeho román "Jsou světla, která nevidíme" mě upoutal, dojal i nadchl tolik, že ho mohu bez výčitek svědomí zařadit mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla. Proto jsem byla zvědavá i na další jeho dílo a sáhla jsem po "Sběrateli mušlí", který u nás vyšel teprve nedávno.

"Sběratel mušlí" je soubor osmi povídek. Musím se přiznat, že povídky zrovna nejsou mým preferovaným žánrem. Nebaví mě se do příběhu ponořit pouze na pár stran a vzápětí se muset začíst do úplně jiného a zvykat si na jiné postavy. Jedinou výhodu povídek vidím v tom, že je fajn je mít po ruce, pokud nemáte příliš mnoho času na čtení. V tom případě stihnete akorát přečíst jednu povídku a nemusíte zanechávat příběh rozečtený. A protože boj s časem potkal i mě, sáhla jsem právě po této knize.

Jednotlivé povídky se v mnohém liší, zároveň však mají hodně společného. Je jasné, že každý čtenář bude preferovat jinou - takže některé se vám budou líbit více, jiné méně, tak to zkrátka je a bude. Ve všech povídkách je ovšem nezaměnitelný autorův styl - stejně jako v mém oblíbeném románu "Jsou světla, která nevidíme" i ve "Sběrateli mušlí" jsou jeho slova plná emocí. Někdy mi přišlo až neuvěřitelné, kolik touhy, radosti, smutku, žalu, strachu, nedůvěry, samoty, očekávání či zklamání umí Anthony Doerr vyjádřit několika slovy - na pouhých pár stránkách v jedné povídce. Právě to zde opravdu musím ocenit. Povídky navíc nejsou jen tak ledajaké - soustřeďte se a užívejte si je. Je důležité číst mezi řádky, právě tam najdete různá poučení či přímo životní moudra.

Doerr se opět věnuje tématice, která je pro něj tak typická. Věnuje se lidem. Vyjadřuje komplikovanost vztahů - jak manželských či partnerských, tak přátelských a rodičovských. Hlavní hrdinové často hledají sami sebe a Doerr zdůrazňuje, že člověk se celý svůj život učí. Dále nechybí ani jeho kouzelný pohled na přírodu, v povídkách nás zavede na řadu různých míst a moc se mi líbí, že vidí v krajině i to, čeho si jiní vůbec nevšimnou.

Závěrem tedy mohu říci, že v Doerrových povídkách najdete snad úplně všechno - v tuto chvíli mě nenapadá vůbec nic, co by v nich chybělo. Není to žádné relaxační čtení, naopak - pokud si ho budete chtít plně vychutnat a zamyslet se nad vším, co vám chtěl autor říct, musíte číst velmi pomalu a vnímat každé písmenko. Jsem si jistá, že pokud máte rádi styl tohoto autora, bude se vám líbit i jeho nová sbírka povídek.

Autor zavádí čtenáře na africké pobřeží i na předměstí Ohia, ukazuje předstíranou pompéznost i boj o přežití v divočině, hojnost přírody i její divokou sílu. Slepý hrdina titulní povídky tráví dny procházkami po plážích Keni s něm... více

Komentáře (0)