Šestý příběh s Holly Gibneyovou

recenze

Holly (2024) / assa

„Zrovna když si myslíš, že jsi viděla to nejhorší, co lidské bytosti dokážou vymyslet, zjistíš, že ses mýlila. Zlo nemá konce.“

Máme tu další příběh se stále více oblíbenou Holly Gibneyovou! Tentokrát detektivní agenturu Právo nálezce kontaktuje jistá Penny Dahlová ohledně její pohřešované dcery. Brzy se ukazuje, že se zdaleka nejedná o ojedinělý případ pohřešované osoby v inkriminované oblasti. Je možné, že je Holly na stopě sériového vraha?
Na scénu přichází i další staří známí z předchozích příběhů, jako například Jerome Robinson a jeho sestra Barbara, která se ještě nestačila vzpamatovat z událostí odehrávajících se v novele Když teče krev.
Jak název napovídá, oproti předchozím knihám zde dostala Holly mnohem více prostoru. Ostatně sám autor se nechal slyšet, že mu Holly tak trochu ukradla knihu i srdce. S pomocí své asistentky Robin Furthové pro Holly vytvořil časovou osu, díky čemuž se čtenář dozví další střípky z jejího dětství a dospívání, něco málo o jejím otci a komplikovaném vztahu se svou matkou.
Další odlišností oproti předchozím knihám je fakt, že Holly pracuje na případu s naprostou absencí nadpřirozena. Hlavním tématem je v podstatě neúprosnost stáří, které se manželský pár univerzitních profesorů pokouší udržet na uzdě poněkud netradičním způsobem.
Není úplnou nutností mít načtené předchozí příběhy s Holly (Pan Mercedes, Právo nálezce, Konec hlídky, Ousider, Když teče krev), avšak střípky z nich se do nového románu sem tam prořezávají a nezasvěcenému čtenáři je tak leccos nechtěně vyzrazeno – například kam se poděl původní majitel detektivní agentury a Hollyin mentor Bill Hodges.
Ani tentokrát autor nezapomněl na své věrné fanoušky a do příběhu zakomponoval narážky na některá svá legendární díla jako je Carrie či To.
To, co Kingovi po vydání románu kritici předhazovali, je až přehnané množství zmínek týkajících se pandemie. Jistě by se nejednalo o takový kámen úrazu (koneckonců děj je zasazen do období, kdy covid řádil po celém světě), kdyby jich však nebylo tolik. Prostřednictvím Holly dává King jasně najevo, co si myslí o vakcinaci a jejích odpůrcích a do čtenářů svůj názor pumpuje horem dolem. O hlavních a vedlejších postavách se dozvíte nejen to, zda jsou naočkováni a neohrožují tak své okolí, ale i to, jakou vakcínu zvolili. Na některých místech to působí opravdu zbytečně. Jako by King kritické ohlasy tušil, v doslovu knihy své „moralizování“ obhajuje tím, že jde čistě o názor Holly a že stejně tak dobře by jako autor dokázal reprezentovat pohled odpůrce vakcíny.
Dalším velmi palčivým tématem je zde rasismus. Dávno jsou pryč doby, kdy se původní obyvatelé označovali slovem „indiáni“ a Agatha Christie si svůj román mohla bezstarostně pojmenovat Deset malých černoušků. King také opakovaně poukazuje na to, jak nebezpečné může být v USA držení střelné zbraně nebo překročení povolené rychlosti za předpokladu, že jste Američan tmavé pleti. Třešničkou na dortu je pak již obligátní kopání do Donalda Trumpa.
Když pomineme výše zmíněné, je Holly solidní detektivní thriller, kde jsou od samého začátku karty jasně rozdány. King je výborný vypravěč a po padesáti letech stále dokáže svým příběhem čtenáře uchvátit.
A jako bonus se dozvíte, jak prospěšná je konzumace jater.

Holly Gibneyová, jedna z nejpodmanivějších a nejvynalézavějších postav Stephena Kinga, se vrací v tomto napínavém románu, aby vyřešila hrůznou pravdu o několikanásobném zmizení v městečku na Středozápadě. Holly Stephena Kinga p... více

Komentáře (0)