V mohutné marketingové kampani, která vydání O hvězdách víš hovno provázela, autor s oblibou akcentuje, jak velmi dlouho knihu psal – že mu to zabralo celých devět let. Je škoda, že za devět let ví hovno i o psaní. Na tomto drzém debutu je totiž drzá hlavně jeho přemotivovaná (sebe)propagace.
Informace o časovém úseku, v němž kniha vznikala, je z hlediska kvality výsledného díla úplně irelevantní. Pokud je to ale hlavní devíza, kterou se autor chlubí, nutně se nad ní zamyslíte, když knihu čtete. Snad bych si toho jinak ani nevšimla, ale – ano, teď nemůžu nevidět, že opravdu Hanel nad Hvězdami strávil devět let. Úplně zbytečně a k jejich škodě. Text je nesourodý, překombinovaný a s mnohem vyšší ambicí, než na kterou by vůbec ze své podstaty měl pomýšlet. Jde v zásadě o eklektický mix raných masturbačních fantazií se špatně vloženým zastydlým moralizovaním mladšího středního věku (sociální sítě a tráva jsou fuj, milé děti!).
Po jazykové a vypravěčské stránce žádnou hitparádu není nutno čekat, je zcela poplatná žánru YA. Komické mi přijde, kolikrát musel autor knihu přepsat, aby do textu doplnil technologie současné mladé generace. Kniha násilnou aktualizací trpí tolik, až si v agonii čtenář říká, jestli nebylo lepší knížku po první pětiletce prostě zahodit a napsat radši něco nového od začátku. Většina postav je dětsky blbá (budiž), a jiné zase jsou zbytečně chytré a ve vykonstruovaných dialozích vypouští moudra hodná výchovného poradce. Všechna Hanelova alter-ega v průběhu let se v tu jednom světě překřikují, a spíš než o souznění jde o sotva snesitelnou kakofonii.
Dějová linka, dá-li se o něčem takovém u Hvězd mluvit, bude nejspíš skutečně Hanelova původní, přes dekádu stará; je pubertálně nevyzrálá. Těšit se můžete na tři sta stran trapnosti o ničem (zde jsem ochotna tvrdit, že jde o věrný obraz průměrných středoškolských let), občasnou sexuální scénu, která má být realisticky špatná, ale bohužel je jen skutečně špatná, a přehršel úplně zbytečných informací o sedmnáctiletých nechtěných erekcích. Zajímalo by mě jen – koho tím autor chce upoutat, na koho cílí? Potřebují teen chlapci slyšet o tom, jaké to je, mít erekci? Chtějí to číst sedmnáctileté slečny? Nebo se tím mají zabývat zbloudilí dospělí zmámení příslibem čehosi nového a nevídaného? Odpověď na všechny tři kategorie je bohužel – ne. Zbylá čtvrtka knihy s předchozími třemi čtvrtinami nesouvisí tempem, dějem, atmosférou ani logikou. Hlavní poselství? Nic nezažehne pravou lásku a nevyřeší všechny trable s rodiči i přáteli tak, jako horko těžko uvěřitelný a snadno dostopovatelný fyzický útok úchyla jako z kriminálky Miami. Po stránce logické výstavby děje by snad kniha prošla v pisálkovské kategorii elévů do osmnácti let. Že toto do světa ale pustí Hanel, který se pasuje hned do dvojí role mentora (tvůrčích psavců a dospívajících), není nic víc než čirá ostuda.
Pokud chtěl Hanel ukázat coby poměrně zdatný teoretik i svůj um v praxi zrovna tímto debutem, bohužel si nehezky natloukl. Má-li z toho vzejít nějaké poučení pro ostatní (a tento svůj poznatek tímto oficiálně Hanelovi dovoluji použít v jeho dalších kurzech), pak snad to, že někdy není škoda své první pokusy o psaní zahodit. Ani devět let úprav nevylepší bábovičku, kterou od začátku plácáte z hoven (sic!).
O hvězdách víš hovno
Petr Hanel
Co se může podělat, když někoho oslovíte v MHDčku? Marky, upřímný teenager s osobitým humorem, tohle udělá a nevědomky tak spustí odpočet. Val je zábavná a sebevědomá, ale za svým nablýskaným instagramem skrývá zranitelnou holk... více