Smrt jeptišky Barbory

recenze

Záhada zlatodolu (2017) / honeybee

„Jediné, o co ti jde, Zdíku, přesvědčoval rytíř sám sebe, je pravda. Určitě se nechceš s tím děvčetem bavit proto, že se ti líbí a víš, že i ty se líbíš jí. Jde ti jen a jen o pravdu.“

Kniha Zuzany Koubkové nás zavede do roku 1318, kdy na českém trůnu seděl Jan Lucemburský. Byla to doba plná zvratů. Král, jako odškodnění za poškození majetku mocného pána pana Petra z Rožmberka, Petrovi přislíbí zlatodůl v Roudném nedaleko Louňovic. A co čert nechce, v jednom opuštěném dole je nalezena zavražděná jeptiška Barbora. Podezřelým se stává muž, jehož do Louňovic vyslal právě Petr z Rožmberka, aby prověřil, zda při dolování nedocházelo k zcizování zlata. Proto se významný šlechtic obrátí o pomoc na pana Chotka a ten do Louňovic pošle johanitu Zdislava, jež se mu již v dřívějším vyšetřování osvědčil. Podaří se panu Zdíkovi spolu s panošem Hermanem hrůzný čin odhalit? Jaká tajemství měla jeptiška Barbora? Řádí v opuštěném dole ohnivý pes nebo je to jen báchorka pro děti?

Přestože se jedná o třetí díl ze série, nenavazuje na předchozí knihu, takže se klidně pusťte do čtení. Kniha má pomalejší rozjezd, ale moc se mi líbilo, jak autorka zachycuje myšlenky, které se vyšetřujícímu Zdislavovi honí hlavou, a nejen jemu. Ani v půlce knihy čtenář netuší, kdo vraždil a proč. Co může mít jeptiška za tajemství, snad zakázaná láska, nebo odhalila něco, co neměla? Autorka nám vše prozradí na posledních čtyřiceti stránkách.

„V polských válkách krále Václava II. jsem se bil proti křesťanským rytířům, později jsem spal se ženami a ani věrnost řádu jsem neosvědčil. Místo abych následoval svého představeného do Frankreichu a tam se dal upálit, odřekl jsem se templářů a raději vstoupil k johanitům. Máš všechny důvody mnou pohrdat, Hermane,“ povzdechl si Zdík.“

Zdík je rytíř jak se patří a i když ze začátku vypadá, že si s případem neví rady, avšak má k ruce svého panoše, který se vyzná ve věcech dolování. Jeho postava vyšetřovatele vám bude sympatická.

Prozradím vám, že u jedné vraždy nezůstane, takže milovník detektivek si přijde na své. Autorka pěkně vykresluje drsnou dobu středověku, používá dobové výrazy a máte pocit, jako byste všemu byli přítomni po boku Zdíka.

„Krutá, vše spalující bolest, která se mu usadila v srdci a která ho nutila řvát na sloužící, bít poddané, rozbíjet nádobí. Nedokázaly ji utišit modlitby, nedokázal ji spláchnout alkohol. Ani zběsilá jízda mezi stromy, jejichž větve ho šlehaly přes tváře, ji neotupila.“

Kniha se čte velmi dobře, i když bych čekala rychlejší spád. Ale i přesto je zde řada zvratů, které nakonec Zdislava přivedou na stopu vraha.

Záhada zlatodolu je rozdělena do dvanácti kapitol. A ještě obsahuje závěrečný epilog, který nám dá nahlédnout do toho, co bude s Hermanem, a dovysvětlí tajemství Barbory.

Knize bych vytkla snad jen to, že v ní vystupuje mnoho postav, ale dá se v nich zorientovat, a příběh si užít.

Knihu doporučuji milovníkům historických detektivek. A samozřejmě i těm, co ještě žádnou historickou detektivku nečetli, a stále váhají. A pokud jste příznivci historických detektivek pana Vondrušky, doporučuji knihu i vám, rozšiřte si okruh spisovatelů píšících tento krásný druh literatury. Najdete zde napětí, odhodlání, osobní mstu, špetku lásky, zdravý rozum a u některých replik se i pobavíte.

„Jistě by ho pranic nepotěšilo, kdyby o hodinu později slyšel šelmberského pána nepříčetně řvát: „Tak až ten měch hnoje se slaměnou hlavou příště uvidíš, pověz mu, že může být rád, že jsem tehdy zabil jen to prase a ne jeho!“”

Moje hodnocení je 85 % a doufám, že se se Zdislavem ještě neloučíme. Za to, že jsem si knihu mohla přečíst děkuji nakladatelství MOBA.

Zemský soud je roku 1318 zavalen žalobami. Skutečné i domnělé oběti válečných událostí se po narovnání mezi šlechtou a králem Janem Lucemburským domáhají odškodnění. Jenže nejvyšší soudní úředník Petr z Rožmberka je podezřelý z vr... více

Komentáře (0)