Těžké duše

recenze

Těžké duše (2024) / EvikU.

Nelehké vyrovnávání se středním věkem u mužů. Johanesovi bude 50 let, je rozvedený, má dospívající 16 letou dceru ve střídavé péči. Vyklízí byty, protože kdysi měl přešlap v autoškole se slečnou, takže i doživotní výčitky ze sexuálního skandálu a ztráta oblíbené práce.

Navíc má pocit, že dnešní generaci přestává rozumět. Jeho dcera potřebuje psychologa, protože má sociální fóbii. Co to je? Za jeho mladých let se tomu říkalo stydlivost a prostě se šlo mezi lidi a otrkat se. Při představě, co ho to bude stát…

Při stoupnutí před zrcadlo přemýšlí, kdy se mu to stalo. Nějaká ta vráska, řídnoucí vlasy, rostoucí pupek z piva a povolené svaly,...přitom on se na ženy dívá pořád stejně. Má raději nedostatky, protože pak ví, že to není umělý. Co je mu to ale platný, když žádnou nemá? Jenže jak dlouho bude ještě sexuálně schopný?

Líbí se mu sousedka Soňa, která je po nevydařeném vztahu. Nechce se vázat. A s kámošema s kterými hrál v heavy metalové kapele oprašují noty a znovu trénují. A vystupují. Ani nevěděl, jak moc mu muzika chyběla.

Velmi trefně popsané pocity středního věku. Nejsme starý, ale už si stáří hodně uvědomujeme, už klepe na vrátka. Zajímala by mě i obrácená strana pohledu, z pohledu ženy, která řeší klimakterium a jiné věci.

Román o životních přešlapech, muzice a střetu boomerů s mladou generací. Johanesovi táhne na padesát, živí se jako vyklízeč bytů a domů. Má dospívající dceru ve střídavé péči. Taky má za sebou rozvod a na krku jeden sexuální s... více

Komentáře (0)