Těžké duše (2024) | Databáze knih

Těžké duše přehled

Těžké duše
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531143/bmid_tezke-duse-65ba6a0a52b9a.jpg 4 253 253

Román o životních přešlapech, muzice a střetu boomerů s mladou generací. Johanesovi táhne na padesát, živí se jako vyklízeč bytů a domů. Má dospívající dceru ve střídavé péči. Taky má za sebou rozvod a na krku jeden sexuální skandál. A především tři kamarády, s nimiž ho spojuje láska k heavy metalu i frustrace ze současného světa, kterému z různých důvodů přestávají rozumět. Johanesův životní stereotyp, tvořený tvrdou fyzickou prací a hospodským tlacháním u piva, pravidelně narušuje jen dcera Žofie. Oč víc je nezkušená, o to progresivnější názory na otce a život jeho generace zastává. Zvlášť když Johanes nemá problém s konzumací masa a na ženy se dívá pořád tak nějak nekorektně. Horší je, že sám Johanes se v sobě nevyzná, je jen obyčejný chlap, který souhrou nešťastných okolností tak trochu selhal, nebo zavrženíhodný sexuální predátor? A záleží víc na tom, jak se ke svému prohřešku postaví on sám, jeho dcera, nebo snad celá společnost? A jak mu v tom všem pomáhá humor, nadhled a taky znovuobjevená elektrická kytara? Po úspěšném románu Havířovina autorka ve své nové knize Těžké duše opět otevírá palčivá témata současnosti a to s vtipem sobě vlastním.... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Těžké duše. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (67)

V_M
14.02.2025 5 z 5

V mimořádně zdařilé próze autorka servíruje čtenářům mix společensko-psychologické črty o krizi středního věku a románu o muzice (či obecněji: o vášni pro něco), jehož základními ingrediencemi jsou humor, nadsázka, nostalgie, ale také empatie. Začíná to tápáním hlavního hrdiny a jeho nečekaným nálezem kytary, končí to jakýmsi mírným štěstím s vyhlídkou – smířenou a smělou – do budoucna, na „další song“, je zde tudíž přiměřeně naděje, aniž by se udál nějaký kýčovitě prvoplánový happyend.

Jako jednu z ústředních kvalit vnímám to, že hlavní postava Johanes je nesmírně autentický, ve své podstatě citlivý, smířlivý a dobrý člověk, s nímž je téměř očistná radost se čtenářsky ztotožnit. Myslím, že je to obecnější rys, platný i pro jiné knihy Ivy Hadj Moussy a související snad zčásti s jejím vzděláním v oboru psychologie: Má obrovský dar vykreslit hlavní postavy navzdory jejich nedokonalostem tak, že čtenář s nimi nemůže než sympatizovat: veskrze lidsky, s nejistotami, pochybnostmi, vzlety a pády, byť někde vespodu je vždy linka elementární dobrotivosti, soucitu (jejich i jejího). Hodně mi to upomínalo takřka na havlovskou linii přístupu ke světu („sám sobě podezřelým“, třebaže při vědomí vlastních kvalit, s ochotou naslouchat a přemýšlet o světě).

Ostatní z výraznějších postav knihy (kamarádi Bruty, Fakáč, Pípa, dcera Žofie) už jsou méně plastické než Johanes a více se blíží určitým charakterovým typům, ale i ony tento rámec některými svými činy či výroky překračují a postupně se jeví jako prokreslenější, živoucnější než zpočátku, kdy se zdálo, že to jsou jen takové figurky-reprezentující určitý osobnostní/postojový/životní typ. Málo je v románu podle mě rozvedena linka s Johanesovou maminkou – čekal bych dramatičtější popis pobytu v ústavu, nejspíš i silnější výčitky, ale je pravda, že pak by tato spíše vedlejší tematická linka poněkud hypertrofovala a vyváženost hlavní příběhové linie by mohla být narušena.

Iva Hadj Moussa prokázala, že má nadprůměrný smysl pro humor a jazykovou hravost (aluzivní názvy podkapitol, vkládání a skládání /pseudo/hudebních textů), a to prakticky bez samoúčelností, přičemž si však musíme uvědomit, že autorka záměrně pracuje s trapností, nevydařenými vtipy atp. Skoro by se řeklo, že jde o „mužský“ humor. V této souvislosti je zajímavé to, že se autorce obecně velice daří mužští hrdinové, do stereotypně „mužského“ světa má – ať už jde o vtipy, humor, styl přemýšlení, mluvu, věcné znalosti prostředí – velmi dobrý vhled, navíc je schopna hluboké sondy do něj, což je myslím v naší próze značně výjimečné.

Samostatným tématem je zobrazení boomerství a sexismu. Připadá mi, že je tu zachyceno spíše jako jakýsi folklor, jako něco dobově podmíněného, bizarního (leckdy to nabývá až karikaturních rozměrů), ale v zásadě neškodného, jako nějaký svéráz. Uvědomuju si ovšem, že to různí čtenáři mohou vnímat různě a že hranice mezi tím, co bude bráno ještě za sondu, a co už za nevkusnou idealizaci či bagatelizaci postoje ke světu, který může druhým ubližovat, je nesmírně tenká a každý ji máme trochu jinde. Nicméně bereme-li to jen jako záznam či práci s motivem, nelze v tomto ohledu nic vytknout ani z pozice člověka na tyto věci citlivějšího.

S tím souvisí i otázka „filozofického“ a emočního poselství knihy: Nakolik je to polemika s progresivní, spíše levicovou woke kulturou, která dnes tolik dostává na frak? Respektive šířeji: polemika s kulturou vypjaté individuálnosti, s níž se pojí všemožné typy vypjaté citlivosti/přecitlivělosti, proti níž je stavěna stará kultura kolegiality, rodinné, přátelské a společenské družnosti a soudržnosti, a to včetně známých a zřejmých negativ? Nebo je to prostě jen taková legrácka, bez hlubších aspirací zasahovat do této debaty? Anebo jde snad dokonce (poněkud subverzivně) o její zastání? Při četbě mi rovněž tanuly na mysli otázky, jak se proměnilo vnímání svobody a normálnosti i poněkud kacířské pomyšlení na období raných devadesátek jakožto vrchol osobních životů (setkáváme se s tím v rozličných typech diskurzu čím dál častěji) a snad i moderních českých dějin?

V neposlední řadě oceňuji humanistické, pozitivní vyznění nejen v závěru, ale vlastně na ploše celé knihy. Přitom nejde o nijak šablonovité, sentimentální či kýčovité vyústění, spousta věcí tam zůstává nedořešena a neuzavřena tak, jak bychom si coby čtenáři asi skrytě přáli.

IvikaS
09.02.2025 5 z 5

Nevím jestli jsem někdy četla o literární postavě, která by byla tak dokonale reálná a do hloubky vykreslená. Tím spíš, že se jedná o obyčejného stárnoucího chlapa s obyčejným životem. Pro mě kniha roku. Už pro to, že je o lidech o kterých nikdo nepíše.


Vivetkav
05.02.2025 4.5 z 5

Pecka..dlouho jsem se tak nepobavila.. jednoduchý příběh, ale skvěle napsaný a načtený panem Leošem Nohou, který k tomu seděl naprosto bravurně. Úžasné dílo na odreagování, zasmání, ale i zavzpomíná i a zamyšlení.. doporučuji

všechny komentáře

Související novinky (1)

Příběh mateřídoušky, Pán hory a další knižní novinky (8. týden)

18.02.2024


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Těžké duše v seznamech

v Právě čtených12x
v Přečtených308x
ve Čtenářské výzvě50x
v Doporučených17x
v Mé knihovně96x
v Chystám se číst306x
v dalších seznamech2x