Ti co tak moc bojují o svůj život, si zaslouží naši úctu

recenze

Prokletý rok (2020) / knihomolka27

Právě jsem dočetla a po tváři se mi nepřestávají koulet slzy. Jsem vděčná za to, že mě u toho nikdo nevidí. Myslím, že by to nepochopili. Jsem ted chycená ve svém soukromém vesmíru a bulím jak mimino za ženy, dívky,manželky z vesnice, za nesplněné sny, krutost života, Rykera, všechny co nemůžou dělat to co sami chtějí, nemůžou být svobodní.....

Jak řekla Tyerney - tahle knížka je pro mě jako krásný a zlý sen zároven. Už dlouho jsem nečetla takhle emotivní knížku, jak strašně jsem byla štastná za ty krásné, štastné, romantické pasáže o to víc jsem byla, ale neštastná z těch smutných.
Jak to psala autorka.....necháte jednou proniknout to světlo, ale o to víc vám pak připadá tma temnější

Spoiler: jak to dopadne jsem tušila, věděla jsem že tahle autorka nepíše v hodně ohraném stylu žili štasně až navěky. Ale sakra jak já jsem si přála, aby to tak v tomhle případě bylo.

Takhle by měly vypadat knížky......vzít vás do jiného světa, být extrémně čtivé a návykové, něco vám dát. Téhle knížce se podařilo i to, že přesto že se tam vyskytovalo hodně prvků z jiných knížek.....(hlavní hrdinka je zkušená, neohrožená, dokáže si poradit skoro se vším, zamiluje se do toho koho nesmí a nechce, hunger games motiv braní pubertáků jako lovné zvěře) ale ona to dokázala pojmout naprosto originálně a po svém a daleko víc přirozeně.

Já vím, že je to jenom svým způsobem fantasy knížka.......ale plyne z ní jednoduché ponaučení......važte si své svobody, bojujte za sebe a svoje sny, protože my můžeme...žijeme ve světě kde je to možné proč toho nevyužít, dokud můžeme

Dívkám ve vesnici se tvrdí, že mají moc vyrvat spořádané muže z náruče jejich manželek. Proto jsou v šestnáctém roce života vyhnány do divočiny, kde se musí od této magie očistit – ne všechny se však vrátí. Tierney Jamesová sní o ... více

Komentáře (0)