To se mi snad jen zdá

Z dětství si pamatuji snář, co jsme měli doma, ošoupanou černou knížku v měkké vazbě, s nadpisem vyvedeným v starém písmu, samá kudrlinka. Dívala jsem se do něj často, působil na mě důvěryhodně. Na poslední stránce se tvrdilo, že ve výkladu snů vychází z díla několika antických filosofů. Kdo by těm nevěřil!

To byla dosud má jediná zkušenost s tímto druhem literatury. A teď přišla Řeč snů. Kniha od té naší staré černé natolik odlišná, jak to jen jde. Úvod je asi tak o devadesát procent rozsáhlejší, rejstřík snových symbolů asi tak o devadesát procent chudší. Beru to oproti antice jako vskutku zajímavý pokrok.

To, co autor vykládá na prvních osmdesáti stranách, se vám bude možná místy zdát jen velmi volně spjaté s tématem, ale brzy vám dojde, že tomu tak není. Doktor Lennox vás jen postupně přivádí k vnímání svého vědomí i podvědomí jako komplexního celku, kterého fungování sice můžete do jisté míry pochopit zvnějšku, jako třeba z jeho vysvětlování, ale k praktickému využití takových znalostí budete potřebovat především sebe sama. Pokud se vám občas zdá, že vás nikdo nechápe, je tomu tak. Pokud někdo má reálnou šanci vás pochopit co nejlépe, jste to vy sami.

Na tom ta kniha stojí.

Kromě jiného, řekla bych, právě proto nepotřebuje pět set hesel v rejstříku. Mám ji, pravda, jenom krátce, ale brouzdám v ní teď pořád a nestalo se mi, že bych tam něco nenašla. Naopak, je tam toho mnohem víc, než to vypadá. Když si vzpomenete na sen, stejně z něho vyabstrahujete několik slov či symbolů, pronásledování, tunel, matka, cokoli chcete, nezacházíte hned do detailů. Do detailů zajde vzápětí Lennox, když se vás začne ptát, o co přesně šlo. Kdo vás pronásledoval, člověk nebo zvíře? Pokud člověk, viděli jste mu do tváře, znali jste ho? Dohonil vás?

Všechno je důležité, všechno kolem toho jednoho symbolu, ale vyložit si to můžete jedině vy sami. Nikdo jiný totiž natolik dobře nezná vaši minulost, neví, co vás trápilo v posledních dnech, nebo v co doufáte či čeho se obáváte ve dnech příštích.

Pronásledování je jenom příklad. Mě často ve snech honí kočky. Ačkoli jsou to jenom kočky, já se v tom snu vždycky doopravdy bojím. Někdy mě dokonce zaženou do úzkých, nejednou pak musím stoupat po rozpadávajících se schodech někam donekonečna nahoru. Nicméně nikdy mě nedostanou .

Řeč snů se mi líbí, dost na pět hvězdiček. Není to kniha jenom k občasnému nahlížení, dá se číst jako každá jiná. Jako dobrodružný příběh putování do vaší vlastní hlavy.