U jedné vraždy nezůstane

recenze

Vzpoura goliardů (2017) / honeybee

„Ráno byl panoš Ota mimořádně spokojený. Od té chvíle, co opustil České království, byl pod dohledem svého pána a musel se chovat zdrženlivě. Pak pospíchal a vyhýbal se šnekům, aby se neprozradil. Teď si to podle své chutě vynahradil. Nejprve si natáhl nohavice, pak ji ještě jednou políbil a poděkoval. Otočil se a zamířil k chatrným dřevěným dveřím seníku. Krásně to tu vonělo, měl sušené seno rád.“

Možná vaší pozornosti neuniklo, že když se koncem října udělovala státní vyznamenání z rukou prezidenta, byl mezi oceněnými i skvělý spisovatel Vlastimil Vondruška. Myslím, že si to právem zaslouží, nejen za svoji literární tvorbu, která je opravdu bohatá, ale i za své názory, které dokáže krásně podložit zkušenostmi vyplývajícími z historie. Tenhle úvod jsem si nemohla odpustit, ať už s ním souhlasíte nebo ne.

Kniha Vzpoura goliardů je již dvacátý druhý příběh s vyšetřovatelem Oldřichem z Chlumu odehrávající se za vlády Přemysla Otakara II. Pokud tuto sérii ještě neznáte, jedná se o historické detektivky. Tentokrát se v názvu objevilo slovo, které jsem nikdy předtím neslyšela, a to goliardi. Jedná se o potulné studenty, nebo-li vakanty.

„Sám nevěděl, proč reaguje tak podrážděně, tohle nemíval ve zvyku. Ale bylo to možná tím, že tak nerad pátral mezi těmi nejmocnějšími, protože byli horší než klubko štírů. Byli zákeřní a bezcitní, chovali se krutě a mnohdy tak, jako by ani nebyli křesťané. Přitom potrestat jejich zločiny bývalo vždycky těžké a někdy skoro nemožné.“

Vždy s netrpělivostí očekávám další knihy s Oldřichem z Chlumu a jsem zvědavá, kam nás pan Vondruška zavede tentokrát. A ještě nikdy mě autor nezklamal, vždy přijde s něčím novým a nečekaným. Ačkoliv vyšlo již dvacet dva knih s královským prokurátorem, autor se neopakuje a vždy pro nás nachystá originální zápletku s nečekaným rozuzlením. Nedávno jsem četla jeden rozhovor s panem Vondruškou, kde sám přiznává, že když začne psát knihu, ještě netuší, kdo bude vrah, nechává to vyplynout z okolností.

Tentokrát si pro nás spisovatel přichystal změnu, Oldřicha z Chlumu nechal uvěznit a vyšetřování vložil do rukou panoše Oty, kterému pomohl Diviš a jak už to tak bývá taky nějaké sklepnice, nevěstka a jedna malomocná dívka. Podaří se panoši Otovi rozlousknout intriky, jejichž nitky tentokrát vedou opravdu vysoko? A povede se mu osvobodit Oldřicha z Chlumu a očistit jména celé české výpravy? Usedněte do křesla, přikryjte se dekou a začtěte se do této knihy.

„Pokud jde o vyšetřování, tam platí jiná logika. Zpočátku sice nemusíme chápat vše, ale figury na pomyslné šachovnici jsou dané. Nic nemusí být takové, jak se v první chvíli zdá. Přítel může být zrádce a nepřítel může být nevinný a neškodný.“

Moc se mi líbí, že autor u každé knihy této série na začátku nenásilně zapracuje popis hlavních postav, a jelikož každý případ je samostatný, není nutné číst jednotlivé díly popořadě.

Ve Vzpouře goliardů nás příběh zavede do Cách, kde má Oldřich z Chlumu tajné poslání a kam král vyslal i oficiální posly, aby jednali v zájmu českého krále s budoucím římským králem. A jelikož se jedná o vysokou politiku, nechybí zde ani intriky, které celou výpravu přivedou do maléru. Naštěstí je tu pomocník Oldřicha z Chlumu, panoš Ota, který může vše zvrátit.

„Jistě, zjeví se anděl, pokyne ohnivým mečem, zeď se rozestoupí a on nás nebeskou cestou vyvede z Cách!“ rozčiloval se Zdeslav ze Šternberka. Byl v tvářích brunátný a skoro se neovládal. Hlavou mu vířila jediná myšlenka: Taková potupa! A před českým králem je za ni odpovědný on.“

Vypravěčský styl pana Vondrušky je zkrátka brilantní, člověk má pocit, jakoby četl pohádku pro dospělé. A ona to tak trochu pohádka je, hlavní hrdina je ctnostný a bezúhonný královský prokurátor, a samozřejmě nechybí strana zla, lidé, kteří se něčím provinili, a v závěru je vždy spravedlnosti učiněno za dost. Proto knihu doporučuji číst klidně i před spaním, noční můry nehrozí.

Líbilo se mi, jak autor do vyšetřování zapojil i Oldřicha z Chlumu, který ačkoliv se aktivně nemohl vyšetřování účastnit, měl dostatek informací, aby dedukcí dospěl ke stejnému závěru jako panoš Ota. A nemyslete si, že Ota měl tentokrát při pátrání snadnou roli, při tomto vyšetřování si opravdu užije svoje.

„Ota pomalu těkal očima a najednou si všiml, že světlo je všude, jen těsně kolem něj nikoli. Došlo mu, že pod svícnem bývá tma a skoro vykřikl nadšením. To byla přece odpověď na celou hádanku.“

Tuto historickou detektivku doporučuji všem, co si oblíbili autorův styl psaní, těm, co mají rádi napětí, rádi spolu s vyšetřovateli odhalují pachatele, a taky těm, kterým Oldřich z Chlumu a jeho pomocníci za ty roky už tak nějak přirostli k srdci.

Moje hodnocení je 100 %.

Za to, že jsem se mohla na několik hodin stát středověkým vyšetřovatelem děkuji nakladatelství MOBA.

Píše se rok 1261. Přemysl II. Otakar podpoří v boji o trůn římského krále proti Alfonsi Kastilskému jeho konkurenta Richarda Cornwalského a za to má slíben majestát, propůjčující mu rakouské a štýrské léno. Jenže v diplomacii není... více

Komentáře (0)