Usedlost.

recenze

Usedlost (2024) / bajub

Usedlost. Kniha, která mě překvapila, ohromila a udělala na mě hluboký dojem svou poetikou, melancholií, rytmem a širokým záběrem témat, která v sobě ukrývá.

Sledujeme, jak se na usedlosti Nevabacka střídá generace za generací po celých pět století. A vlastně tak úplně nejde o samotné jednotlivce, jejichž životy jsou nám v krátkých úryvcích jen nastíněny, jde hlavně o to, jak jsou propojení s rodnou hroudou, s přírodou, její magií a bytostmi, které v ní žijí. Ano, v poeticky laděném příběhu se vedle těžké lopoty, hladomoru, válek a jiného utrpení objevují mytologické bytosti a fantaskní prvky. Bohužel čím blíže jsme k 21. století, tím více se vytrácí spjatost s přírodou. V lesní bytosti už věří málokdo, vytrácí se tedy i jejich kouzla. Otázkou je, co po sobě zanecháme příštím generacím...

Maria Turtschaninoff, finská švedsky píšící autorka, je skvělá vypravěčka. Do životů jednotlivých postav nás nechává jen nahlédnout, přesto ve vás jejich osudy zanechají hlubou stopu (a to nemluvím o tom, jak skvěle dokáže "přepínat" mezi vypravěčským pásmem dítěte, rozjařené puberťačky, až k důchodkyni na sklonku života). A tyhle střípky splétá dohromady tak, až vám najednou dojde, jak důležitým vypravěčem je i samotná příroda, s níž jsou životy lidí natolik úzce a hluboce spjaty, že bez ní nemohou být.

Autorka zároveň zpracovává postavení ženy napříč staletími, zachycuje jejich touhu po svobodě, lepším životě. Zajímavě zakomponovala i otázku víry a zkostnatělých norem společnosti, což je mimo jiné v naprostém kontrastu s nespoutanou přírodou.

Co vám budu, Usedlost ve mně zanechala hlubokou stopu. Nejsem si sice moc jistá, jestli má mé povídání hlavu a patu, každopádně to, co vám chci předat, je snad jasné - přečtěte si to.

Usedlost se odehrává na jednom místě, ale v různých dobách. Začíná v současnosti – žena, která odlehlé rodinné stavení s pozemky právě zdědila, k nim nemá příliš silný vztah, připadá si tam cizí. Ale jak chodí po vsi a zařizuje vš... více

Komentáře (0)