Uspokojivé, ale nedotažené završení trilogie Půlměsíční město

recenze

Rod plamene a stínu (2024) / Suzanne

Bryce Quinlanová odhalila temné tajemství vládců Asteri a teleportovala se branou do jiného světa. Její druh Hunt Athalar a bratr Rhun byli ale chyceni a v žalářích zakoušejí nepředstavitelná muka. Bryce musí najít způsob, jak se vrátit do svého světa, osvobodit svoje milované a ideálně svrhnout kruté a všemocné Asteri.

(Recenze vznikla v rámci dlouhodobé spolupráce s Albatros Media. Děkuju :)

Jenže nic nejde podle plánu, protože místo v Helu, kde chtěla požádat o pomoc démonické prince, skončila na původní planetě víl. Cizí víly jí nedůvěřují a chovají se k ní jako k nepříteli a Bryce je taky nemá zrovna v lásce. Jenže v původním světě víl se skrývá tajemství, na jehož odhalení závisí svrhnutí všemocných Asteri.

Sarah J. Maasová píše čtivě, proto dokáže čtenáře zaujmout od první stránky a vyvolat v nich pocit, že její romány nejsou nijak zvlášť dlouhé. Nezbytnou součást jejích knih tvoří překvapivé zvraty a odhalení, (ne)přátelské a romantické vztahy, humor a pár erotických scén. V nejnovější knize Rod plamene a stínu nechybí akce, nebezpečí, násilí ani smrt.

Bryce sice získává stále větší moc, ale naštěstí taky přemýšlí, plánuje a jedná. Hezky se vyvíjí postavy měničky Lidie Cervosové alias Laně a černokněžnice Jesiby Rogy. Obě ženy jsou opravdové drsňačky, které ale odhalují svou pravou tvář, minulost a tajemství a pěkně zamíchají dějem. Také se dozvíme trošku víc o princích z Helu, kteří jsou natolik skvělí, že by si zasloužili vlastní příběh.

Bohužel se ale řada dalších mužských hrdinů změnila v ukňučené a neschopné jedince. Ithan něco pokazí a pak se to snaží za každou cenu napravit, i když má daleko důležitější věci na práci. Tharion toho pokazí ještě víc a jen se lituje a Rhun má sice telepatické spojení s povstaleckou agentkou Den, ale i když trpí v žaláři, nevyužije ho, protože ji nenávidí, a přitom po ní pořád tak trochu touží.

Rod plamene a stínu trochu dojel na autorčino velikášství, ať už ve smyslu počtu stran nebo snahy přinést rozuzlení hodné vysoké fantasy. Kniha má 824 stran a prvních tři sta je omáčka. Sarah J. Maasová se snažila vytvořit propracovaný, komplikovaný svět a vysvětlit události, ale povedlo se jí to pouze částečně, protože místy je to trochu děravé a příběh spíš působí překombinovaně a zmatečně. Tentokrát nezafungovalo ani typické kouzlo knih od Maasové, kdy se nechám pohltit příběhem natolik, že si nevšímám nejrůznějších nelogičností a nedotažeností. Navíc se nemůžu zbavit pocitu, že by Rod plamene a stínu bezvadně (a možná dokonce i líp) fungoval bez onoho crossoveru se světem Dvora trnů a růží.

Nejlepším dílem pro mě zůstává ten druhý s názvem Rod nebes a dechu, ve kterém Sarah J. Maasová předvedla, jak jako spisovatelka dozrála, a v němž bylo všechno, co na jejích knihách milujeme. Od třetího a závěrečného dílu Rod plamene a stínu jsem měla vysoká očekávání, která bohužel nebyla úplně naplněna. Přesto se ale jedná o důstojné a uspokojivé završení trilogie Půlměsíční město.

Sarah J. Maasová si zároveň nechává otevřená vrátka pro případné pokračovaní, kde by hlavní roli měla hrát jedna z vedlejších postav. V jednom rozhovoru zmínila, že už ví, kdo bude hlavním hrdinou, a že má rámcově vymyšlený děj, ale zároveň dodala, že se pokračování nedočkáme v dohledné době, protože přednost má pátý a závěrečný díl série Dvůr trnů a růží. Takže čekání na volné pokračování Půlměsíčního města bude nejspíš stejně mučivě dlouhé jako u série Dvůr trnů a růží. Jedno je ale jisté, ať už napíše cokoliv, tak si to přečtu.

Spojeni vášní, rozděleni temnotou. Třetí díl bestsellerové fantasy série. Bryce nikdy nečekala, že uvidí jiný svět než Midgard, ale když už se tak stalo, chce jediné – vrátit se. V Midgardu je všechno, co miluje: její rodina, jej... více

Komentáře (0)