Toto je moje pátá přečtená kniha od paní Mornštajnové.
Upřímně musím nejprve poznamenat, že je to má oblíbená autorka a možná (asi) nebudu nestranná. Pro lidi, kteří nečetli žádnou její předchozí knihu musím předeslat, že knihy autorky nemají větší příběh, ale jsou to příběhy (ne) obyčejných lidí na pozadích různých historických událostí. Ať v podobě války v knize Hana nebo téměř celé 20.století v románu Slepá mapa.
Tentokrát autorka vyzkoušela něco úplně jiného... Co by se stalo, kdyby se události v listopadu 1989 staly jinak? Co kdyby komunisté nepadli, ale režim se ještě více zpřísnil?
Marie a Josef jsou obyčejní rodiče, kteří chtějí pro své děti jen to nejlepší. Cítí ve vzduchu změnu, chtějí pro sebe a své děti svobodu... Je listopad 1989, probíhají protestní stávky a vše vypadá, že už se otáčí k lepšímu. Ale...
Železná opona se ale opět zatáhne a stát tvrdě trestá všechny, kteří chtějí svobodu. Marie je od své rodiny v noci násilím oddělena a odsouzena k 20 letům vězení. Kde jsou děti? Kde je její manžel? Po spoustu let může napsat jen dva dopisy za rok, nemine den, aby nemyslela na své děti... Co se s nimi stalo? Jsou s jejími rodiči v pořádku?
Příběh Magdy z „ozdravovny“ mne hodně zasáhl. Připomínalo mi to příběhy z války, kdy byly děti odebrány rodinám, aby z nich byly vychovány ty správné děti pro režim. Z Magdy, Táni, Zuzany a dalších děvčat dělali jen poslušné děti schopné bonzovat a udávat Po tolika letech vymyté mozky, jednodušší pěšáci na šachovnici...
Kniha je to útlá, tak na dvě odpoledne, ale zasáhne. Říkáte si, jak málo možná stačilo, abyste neměli vzpomínky takové, jaké máte. Místo krásných a barevných (a divokých) devadesátek jen strach, beznaděj a věčná přítomnost vojáků a policistů... Líbilo se mi, jak autorka do děje přimíchala i věci, které se skutečně staly (11.září, povodně na Moravě...) A pak člověk zaklapne knihu a říká si, jak to mohlo být reálné... Internet a mobily jen pro vyvolené, nedostatkové zboží, zničené domy i lidi a hlavně... celé rodiny.
Bylo mi hrozně líto Josky, Maji i jejich dětí.
Místy jsem si říkala, že už té politiky a toho nezáživného tlachání bylo dost, ale pak mne opět vzal za srdce příběh Maji i celé její rodiny a s upřímností říkám, že jsem ráda za to, jak žijeme teď...
Ne každému se kniha bude líbit, to předpokládám. Ale mi, jako fanouškovi paní Mornštajnové, se i tato kniha opět líbila. Není to klasická kniha s velkým dějem, ale spíš kniha k přemýšlení...

---

Listopád Alena Mornštajnová

Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od s... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---