Velmi nepodařený pokus - Petr Ingerle: Příběh perspektivy, dějiny jedné ideje

recenze

Příběh perspektivy: Dějiny jedné ideje (2010) / Sandik

Na první pohled nesmírně zajímavé téma. Dějiny perspektivy přece stojí za to a musí zaujmou každého, koho kdy zajímalo výtvarné umění, dějiny umění či dějiny vědy a techniky... Přesto je nutné říci, že "Příběh perspektivy" jsou velmi rozporuplná kniha...

Název knihy sděluje, že půjde o "příběh", tedy o jakési postižení celého fenoménu, o jeho vznik a zásadní proměny. Takový dojem ještě podtrhuje podtitul "dějiny jedné ideje". Teprve v předmluvě se člověk dozví že "snahou nebylo podat výklad k matematickému či geometrickému modelu perspektivy, ale naopak chápat perspektivu jako téma pro vizuální či ikonografické pojetí, v němž perspektiva hraje častěji roli symbolu či emblému"...

Jinými slovy, tohle není kniha "o dějinách perspektivy", nýbrž kniha "o dějinách zobrazování perspektivy"! Když to trochu přeženu a zvulgarizuji, je ten zdánlivě nepatrný rozdíl ve skutečnosti rozdílem mezi "dějinami automobilu" a "dějinami nálepek zobrazujících automobily"... Autor si tudíž nevšímá kde a proč perspektiva vznikla, nezajímá ho jak byla konstruována, ale zajímá ho, jak byla zobrazována. Předmětem zájmu tudíž není "obraz využívající perspektivu", ale teprve "obraz zachycující obraz využívající perspektivu"... Je to sice poněkud obskurní ale dobrá. Autor je přece tvůrcem svého díla a má právo "si vymýšlet"...

Kromě vyobrazení na nichž je perspektiva zobrazena jako emblém či personifikace věnuje autor vcelku logicky hlavní pozornost traktátům které sdělovaly jak perspektivu konstruovat. Někde u druhé či třetí kapitoly si ovšem čtenář uvědomí, že kniha vlastně ani není "dějinami nálepek zobrazujících automobily", ale spíše něčím jako "vybranými kapitolami z dějin nálepek zobrazujících automobily". Autor si totiž témata svého zájmu vybírá a to velmi selektivně, se snahou ukázat jednak různé způsoby zobrazování perspektivy v minulosti a dále se snahou postihnout jakési základní proměny způsobu zobrazování perspektivy v jednotlivých historických obdobích. Výběr je přitom selektivní natolik, že spíše než přehed, poskytuje text jakýsi vzájemně nespojitý kaleidoskop jednotlivých útržků z "dějin nálepek zobrazujících automobily".

Problém ovšem nastává ještě jinde. Například v situaci, kdy autor popisuje jednotlivé druhy v minulosti používaných perspektiv, pojednává o perspektivě "jednoohniskové", "dvojohniskové" atp, ale nevysvětlí čím se tyto perspektivy vlastně liší a jak je konstruovat... Vysvětlení je dvojí. Buďto se autor cítí povznesen nad nás prosťáčky, co eventuálně daný rozdíl přesně neznají a nebo sám neumí tento rozdíl přesně popsat... Nechci autorovi křivdit ale obávám se, že "B je správně".

Suma sumárum... Autor měl patrně záměr napsat lehkou, poučenou knihu která na vybraných ukázkách postihne celý fenomén. Zkrátka něco jako Gombrichovo "Umění a iluze", jenže o zobrazování perspektivy... Chyba lávky. Kniha je totiž pravým opakem. Vůbec není lehká, spíš velmi často nesrozumitelná. Zabředává do zbytečných podrobností a uniká jí celek. Je spíše učená než poučná, spíše nudná než zajímavá, spíše tápavě těkající než brilantní. Ne každý je zjevně Gombrichem... Samozřejmě první chybou v tom všem bylo rozhodnutí "hrát Hamleta bez Hamleta". Dějinám perspektivy se člověk zkrátka nevyhne, pokud píše knihu o "dějinách zobrazování perspektivy". A nepomůže mu ani alibistická větička v předmluvě. Když nic jiného, tak tahle kniha "klame tělem" a texty otištěnými na obálce nabízí něco jiného než obsahuje...

Celkový dojem: 65%

Perspektiva představuje jedno z nejkomplexnějších dobrodružství evropské civilizace a zároveň je vnímána jako jeden z jejích největších úspěchů. Je také patrně jediným výraznějším výsledkem vzájemné spolupráce mezi sférami umění a... více

Komentáře (0)