Vlastimil Hela: Odkaz žítkovských bohyní

recenze

Každá další kniha na toto téma je vydařenější. Tentokrát se dostáváme do světa jejich léčení, mluvy, magie opět můžeme atmosféru nasát i skrze obrázky v knize. Více prostoru pak autor věnuje bylinkám, jejich konkrétní magii či léčení konkrétních nemocí. No, kdo měl o žítkovských bohyních romantické představy, možná nyní přece jen přehodnotí touhu se s některou setkat. A rozhodně nechcete, aby vás léčila
A já s ukázkou zůstanu ale u té romantiky.

V některých o samotě stojících chalupách se na kamnech obřadně roztápěl včelí vosk. To když bohyně znalé zaříkávání i vlastností místních bylin radily v nemoci i nešťastné lásce. Z vosku ztuhlého v chladné vodě četly minulost a vykládaly budoucnost. Tvůrci filmu Balada o šťastné hranici natočili v roce 1969 část čarování žítkovské bohyně Žofie Krasňákové, přezdívané Polka. Bylo patrně ovlivněné nešťastnými událostmi ze srpna 1968. Odlila vosk pro věštění a pronesla toto zaříkávání:

A to už necháme pro každého v jeho vlastní fantazii. Ony ty šeptuchy, léčitelky, byly docela ostré ženy a s nikým se moc nepáraly. Byl to kraj drsný, aby člověk přežil, musel být sám drsný. Víc a víc vám zachází pod kůži a možná probouzí i vzpomínky na prababičky, babičky, které ještě měly blíž k tomuto stylu života než k tomu ryze modernímu a dnešnímu.
Člověku se chce až nostalgicky vzdychat a občas si vzdychnu, přiznávám. Ačkoliv možná právě tady, kdy přicházíme se samotným léčením a magií bylin do styku více než v předchozích knihách Vlastimila Hely, mi dochází, jak drsný to byl svět. Kdyby mě v něm někdo vyklopil na týden, patrně druhý den už bych byla krajně nesvá a po tom týdnu bych se možná ráda vracela. Jak již bylo řečeno, drsný kraj, drsní lidé, drsné léčení. Nic jiného nebylo.

Krajina na Moravských Kopanicích, stejně jako jiné podobné, nabízí lidem pocit svobody těla i ducha. Otisklo se to do každé louky, stromu, lesa, potoka, studánky, kopce i výhledu z něj. Lidová magie a pověrečnost tady zůstaly zach... více

Komentáře (0)