Vlaštovčí kopec

recenze

Vlaštovčí kopec (2022) / denisa7430

Stále mi vrtá hlavou, proč nakladatel srovnává tento román s bestsellerem Delie Owens „Kde zpívají raci“. Osobně jsem podobnost nezaznamenala, snad jen s autorkou českého přebalu, kterou je Veronika Cágová. Pro mnohé nadšence racků to může být impulzem k nalákání a následně může dojít ke zklamáním, protože příběh Vlaštovčího kopce je sice jedinečný, ale obsahově naprosto odlišný. Pokud tedy pominu toto nepatrné nedorozumění, pak je „Vlaštovčí kopec“ dalším dílem se skvělým neotřelým tématem.

Borovice bahenní, nebo také vlasatka, borovice Elliottova, loblolly, vejmutovka, pinus serotina... To jsou druhy stromů vhodné pro sběr pryskyřice, z které se následně vyrábí terpentýn. Dříve tyto stromy bývaly všudypřítomné od Virginie po Texas. Jak smutné, že dnes se jedná spíše o vzácné panenské porosty. A právě na jihu USA byly v 30. letech minulého století běžně zřizovány pracovní tábory, ve kterých víceméně dobrovolně lopotili dělníci často jako otroci za mizivou almužnu a za příšerných životních podmínek, jelikož jim prostě nic jiného nezbývalo. Následkem katastrofální hospodářské krize, která v roce 1929 USA zasáhla, se mnohé rodiny ocitly na pokraji chudoby a muži pak hledali práci, kde se jen dalo. Nakrmit rodinu stálo jednoduše nad všemi ostatními lidskými potřebami. V románu je tak čtivou formou popsána jedna zvláštní epocha amerických dějin o sběračích smoly. Přiznám se, že jsem neměla ponětí, že toto řemeslo někdy existovalo. Práce to byla však těžká, často zdraví i životu nebezpečná.

V románu "Vlaštovčí kopec" se ocitáme právě v jednom takovém táboře, konkrétně v Severní Karolíně. Právě zde se střetnou osudy dvou osob, které by nikdy předtím nenapadlo, že spolu prožijí zbytek života v poklidu a lásce. Nicméně cesta k tomuto poznání byla trnitá a předcházela jí nesčetná dřina, bolest a neštěstí.

Autorka se nebojí vykreslit tehdejší společenské moresy. Dovídáme se tak, že fyzické tresty nebo psychický teror páchané muži na svých ženách nebyly žádnou mimořádností. Stejně tak násilí páchané na zaměstnancích bylo zcela zjevně naprosto obvyklým. Což mě osobně nešlo na rozum. Často jsou v románu skloňovány také narušené vztahy mezi „bílými“ a „černými“. Není se co divit. Do dnešních dnů rasismus přetrvává, jen v tehdejší společnosti byli „barevní“, zejména na divočejším Jihu, stále bráni jako pomocná síla, která k ničemu jinému ani není dobrá. Autorka zachází však ještě dál a nebrání se ani náznakům homosexuální lásky.

Dílo je o hledání sebe sama, o shledáních i návratech, odpuštění, a hlavně nalezení důvěry u lidí v prostředí, kde se vyplácí spíše spoléhat sám na sebe.
Zajímavostí pro mne bylo rovněž zjištění, že pořekadlo „smůla se ti lepí na paty“ pochází právě od těch, kteří smolu ze stromů sbírali. Těm se anglicky říkalo „tar heels“, což můžeme přeložit jako térové paty a odtud pak doslovný překlad výše zmiňovaného úsloví.

---

Vlaštovčí kopec Donna Everhart

Chce to pořádnou kuráž, aby člověk dokázal zachránit sám sebe… V románu úspěšné spisovatelky Donny Everhartové z prostředí terpentýnářských pracovních táborů, ukrytých v hloubi borových lesů, se odehrává drsný i vášnivý příběh ... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---