Volba mezi ctností a neřestí

recenze

Kouř (2017) / Jack333

Od prvních stránek se zdá, že se nacházíme v minulosti, která pro nás jen na krátko ožila. Ale záhy nám ta doba přijde hrozně povědomá. Možná ji teď žijeme, i když ne třeba naprosto stejně, a trpíme podobnými neduhy pravdy.

Potomek českých emigrantů Dan Vyleta, který žije a pracuje v Kanadě, nás přivádí díky svému dílu Kouř na Britské ostrovy, kde vrcholí průmyslová revoluce. Nebo alespoň to tak vypadá. Dým nebo kouř ale nestoupá jen z továren, ale i z nitra lidí, když se nechají ovládnout hříchem a tedy i vnitřními pudy. Usměrňovat se snaží profesoři na školách, ale někdy naprosto marně.

Souboj mezi mravy a vlastním přesvědčením trochu fušuje do některých psychologických i filozofických směrů, které jsou knihou protknuty. Každá z postav, která se v příběhu objeví, má určitý problém a zastupuje jedinečnost, kterou máte možná i vy. Poznáte je natolik dokonale, že si nejspíš zamilujete jako já oddanost mezi přáteli – Thomasem a Charliem – i ten románek, který vznikl kvůli nevinné dívce.

Neřekl bych, že bych na díle shledal něco záporného, přesto se k němu nejspíš už nevrátím. Bylo na mě příliš obsáhlé, některé pasáže klidně mohly být vynechány, aby to mělo větší spád a četlo se to snadněji. Přesto mě na něm uchvátilo prostředí industriálního Londýna i bohaté smetánky, které byly velmi dobře popsány. Musel jsem se chvílemi kontrolovat, jestli se i ze mě nějaký ten dým nešíří. Naštěstí ale jsem naprosto čistý…nebo alespoň v to doufám.

*
„Vy tvrdíte, že existovala doba před kouřem,“ vymáčkne ze sebe konečně. „To ale přece není možné. Všechny dějepisné knihy –“„Byly napsány později. Učiteli. Univerzitními profesory. Zeptejte se mého muže. Sám takové knihy psal.“
„O tom by ale každý věděl. Lidé by si to jistě pamatovali. Vyprávěli by o tom svým dětem a ty by to předaly zase dál. Něco takového se nedá zapomenout.“
„Že nedá? Ani když zničíte všechny obrazy a spálíte všechny knihy? Když nezůstane ani špetka důkazu, která by dosvědčovala, že si to ti staří jen nevymýšlejí? Když vás vychovají k tomu, že mluvit pravdu je hřích – a pokud ji přesto říkáte, upálí vás na hranici? Téměř tři sta let, Thomasi: to je dlouhá doba. Velice dlouhá…“
*

Připomnělo mi to fantasy román, který jsem četl před mnoha lety – Jonathan Strange a pan Norrell. Taky z něj vycházela určitá jedinečnost, kterou ocení především náročnější čtenáři, jen tu není žádná magie. I když ten kouř vlastně magický je, protože zastupuje hlubokou společenskou myšlenku, což se ukáže až ke konci knihy. Pojďte se na chvíli stát Angličanem a zkusit vyřešit tu záhadu v podobě stoupajícího dýmu, ale pozor, abyste se v něm sami neztratili.

Temný i čarovný román z „trochu jiné“ viktoriánské éry. Anglie je zahalena dýmem a sazemi, ty ale nepocházejí ze začouzených továren a komínů... více

Komentáře (0)