“Všem na obou stranách války, které mám ráda!“

recenze

Za dobu, co píši recenze (cca 10 let) na mě málokterá kniha učinila tak mocný dojem a vyvolala ve mně tolik emocí jako Odnes můj žal Katěriny Gordějevové. Na 24 lidských osudech nám autorka přibližuje děsivou realitu vpádu ruských vojsk na Ukrajinu, k němuž došlo 24. února 2022, od kteréhožto data až dodnes zbraně neumlkly a naděje na ukončení bojů je stále v nedohlednu. Je pravděpodobné, že u většiny českých čtenářů vyvolají popisované hrůzy vztek a nenávist vůči ruskému prezidentu Vladimíru Putinovi, který (jak to líčí média) k tomuto bratrovražednému zabíjení přece vydal rozkaz a je tedy jeho hlavním a jediným viníkem.
Co se týká mne, nechtěl bych vynášet podobné jednostranné soudy, a to tím spíše, že sama autorka poskytuje prostor k vyjádření i těm, kdo se na ukrajinskou tragédii dívají jiným než mainstreamovým pohledem. Chci otevřeně a upřímně popsat to, jak na mne kniha zapůsobila a co ve mně zanechala a nenechat se při tom zastrašit atmosférou protiruské hysterie, vyvolané našimi mocenskými elitami, vnucujícími nám jediný správný názor a vyhrožujícími každému, kdo by se od něj odchýlil, paragrafy o šíření nenávisti, schvalování genocidy apod.
Samozřejmě - pokud bychom přijali za pravdivé tvrzení, že vše začalo 24. 2. 2022, Putin by byl nazýván zločincem a agresorem plným právem. Kdo se však oprostí od krátkozrakého a černobílého vidění a podívá se několik roků nazpátek, nemůže si nevšimnout, že tomu, co se nyní děje na Ukrajině, předcházela celá řada politováníhodných a často přímo zločinných aktů a událostí, z nichž rozhodně nelze vinit Rusko. Pokusím se zde o stručné historické expozé.
Začnu tzv. Majdanem, což byl státní převrat, během nějž pučisté zbavili moci demokraticky zvoleného prezidenta (EU a USA tvrdí, že s tím neměly nic společného - opravdu?) Lze se divit, že východní části země se s takovým vývojem nesmířily a vyhlásily samostatnost? Proč Porošenko a po něm Zelenskyj místo mírového řešení vzniklé situace zahájili válku proti vlastnímu národu? Kolik lidí včetně malých dětí (Alej andělů!) přišlo o život od roku 2014 při ostřelování Donbasu! Připomeňme si též masakr v Oděse, kde bylo 2. května 2014 ukrajinskými fašisty bestiálně ubito 42 prorusky smýšlejících občanů. Zde bych si dovolil citovat slova jedné ženy z Doněcka, které ukrajinská raketa zabila snachu a zmrzačila syna:
“Vy si myslíte, že válka začala až teď, v únoru? Ale co my, kteří jsme bez vody a bez světla museli žít pod bombardováním celých těch osm let, co my, kteří jsme umírali? Co naše děti, které vyrostly ve sklepích? Jak to, že naše hlasy neslyšíte? Proč nás osm let zabíjeli, a vy nám to ještě nevěříte?“
Pozornému čtenáři určitě neunikne, že kniha Odnes můj žal mimo jiné demaskuje pokrytectví našich sdělovacích prostředků, referujících o válce na Ukrajině naprosto jednostranně a tendenčně. Nad jejími stránkami si co chvíli uvědomujeme, jak jsme byli a stále jsme klamáni a jak málo toho víme o tom, co se tam skutečně děje. Ti, s nimiž autorka rozmlouvá, mají na řadu věcí různé, často i diametrálně odlišné názory, a to mnohdy takového rázu, že u nás by ten, kdo by je vyslovil, měl oplétačky s policií. Příklad? Učitelka základní školy byla vyhozena z práce a je soudně stíhána za to, že šířila ruské “dezinformace“. Podobnými dezinformacemi se to ovšem v knize Katěriny Gordějevové jen hemží, přičemž pocházejí od lidí, kteří mluví na základě toho, co viděli na vlastní oči a co zanechalo na jejich tělech i duších nezhojitelné šrámy!
Autorka nijak neskrývá, že je proti válce a proti Putinovi - v Rusku byla ostatně prohlášena za zahraničního agenta. Avšak (na rozdíl od mnoha našich novinářů) jí její profesionální čest nedovoluje uchylovat se k propagandistickým klišé, neobjektivitě a tendenčnosti. Paradoxním důsledkem právě řečeného je to, že její kniha zřejmě zapůsobí na české rusofoby jako červený hadr na býka a budou v ní hledat a nalézat hoaxy, poplašné zprávy, hybridní hrozby a kdo ví, co ještě.
To, že je k autorčiným politicky nekorektním názorům potřeba tu a tam připojit “vysvětlující “ komentáře, je zjevné např. z toho, jak je charakterizován občas se objevující termín ruský svět. V knize se v poznámce pod čarou dozvídáme, že jde o “poměrně vágní politicko-ideologický koncept založený na myšlence imperiálního sjednocení (přinejmenším) všech východoslovanských národů pod křídly ruského státu a pravoslavné církve“. Přitom je evidentní, že sousloví ruský svět má v myslích těch, kdo jej používají, jednoznačně mravní rozměr. Jde o odmítnutí “evropských hodnot“ homosexualismu, indoktrinace dětí ve školách prostřednictvím sexuální “výchovy“, “manželství“ pro gaye a dalších zvráceností.
Katěrina Gordějevová provozuje rovněž internetový portál, na němž je možné zhlédnout její fascinující dokumentární film Člověk a válka, jakož i celou řadu videí. v nichž se často setkáváme s lidmi, o nichž je řeč v knize. Milionová sledovanost a desetitisíce komentářů svědčí o tom, jak žhavé je to dnes v Rusku téma. A překvapuje mne, jak velký počet Rusů odsuzuje Putina a stojí na straně Ukrajiny. Zajímavé je rovněž to, že se tak vyslovují zcela otevřeně a beze strachu z postihu, zatímco u nás by podobné aktivity byly hodnoceny jako “šíření nenávisti na sociálních sítích“...
Kniha Odnes můj žal se zcela jistě stane v tom nejlepším slova smyslu bestsellerem. Nepochybuji, že bude mít u našich čtenářů obrovskou odezvu, protože jim ukáže v celé její hrůze odvrácenou stranu války, o níž dosud neměli sebemenší ponětí. A že jim otevře oči stejně, jako je otevřela mně...

Soubor reportáží zachycuje osudy lidí poznamenaných válkou na Ukrajině. Autorka začala na knize pracovat hned po 24. únoru 2022 a poslední zaznamenané události se odehrávají v únoru 2023. Prostřednictvím rozhovorů, formálně pr... více

Komentáře (0)