Autor v úvodu vysvětluje své pohnutky pro psaní této knihy. Stáří a potřeba připomenout postavy svých knih. Činí tak s elegancí sobě vlastní pomocí konfrontace na pozadí dvou setkání. Používá stejný způsob vyprávění jako v Příběhu inženýra lidských duší. Více vrstev, časové odskoky, jeden příběh vyprávěn (a viděn) pokaždé jinak postupným přídáváním kontextu. Rozkolejení lidských osudů v době války nekončí rokem 1945, ale naopak nabývá dalších zákrutů po roce 1948, 1968 a spojuje je v devadesátých letech. Zdaleka ne všechny a už vůbec ne v síle mládí. To neznamená, že uběhlé roky přinesly pochopení prožitého a vysvětlení činů a směřování jednotlivých postav. Mnohdy ani ony nevědí.
J. Škvorecký navíc nikterak nejde čtenáři naproti, mnohdy nezbývá, než neznalost překlenout německým, anglickým či ruským slovníkem. Kniha ale obsahuje odkazy, kde se které postavy
objevily. A hádejte, která je v knize první zmíněna? Naďa.
Obyčejné životy
Josef Škvorecký
Román s autobiografickými prvky vypráví životní příběhy spolužáků z náchodského gymnázia, kteří se sejdou po dvaceti letech na maturitním večírku. Setkání mimo jiné ukáže, jak se třída pod tlakem doby rozdělila. Spíše než třídn... více
Komentáře (0)
Přidat komentář
cousin také napsal
Budeme dědit miliardy! Pokud nás nevydědí.
Firma s přidanou hodnotou nadmíry adrenalinu
Kam až jsme došli? A zda-li to vůbec stojí za to?
Globální celebrita němého filmu
Tomáš Korbař a jeho legendární výběr