Vydařená variace navazující na dílo Jane Austenové

Na úvod bych ráda zmínila jednu věc. Poněvadž jsem zatím četla pouze různé variace inspirující se díly slavné Jane Austenové (Rozum a cit: Jane Austenová v jednadvacátém století, Já a pan Darcy, potažmo i Bridget Jonesová), řekla jsem si, že bych před tímhle titulem mohla konečně zkusit i ten nejslavnější originál. Mohu směle prohlásit, že si onu pomyslnou slávu nevysloužil pro nic za nic.
Aletheyna dobrodružství na původní dílo nakonec zase tolik nenavazují, takže je určitě ocení i čtenář, který je Jane Austenovou zcela nepolíben.

Na začátku celého příběhu stojí útěk. Osmnáctiletá Alethea se v doprovodu své komorné vydává na strastiplnou cestu, která má za úkol jediné – dostat ji co nejdál od jejího násilnického manžela. Pokud si ovšem pod pojmy strastiplná cesta a násilnický manžel představíte zlomenou ženu, jste na omylu. Tuto dívku si zamilujete již od prvních stránek – má kuráž, na kolena by ji srazilo jen máloco a nechybí jí ani pomyslná špetka humoru.

Ve stejnou dobu, kdy se Alethea v mužském převleku vydává do Benátek, se stejným směrem pohybuje i Titus Manningtree, bývalý voják, jenž se snaží najít ztracený obraz po svém otci. A ačkoliv se to na první pohled nezná, prchající dívka a v boji cvičený třicátník k sobě nakonec mají blíže, než by kdokoliv z nich čekal…

Jak ale postupovat ve chvíli, kdy se rozzuřený násilnický Nappier přiřítí do Benátek? Odtáhne „neposlušnou“ Aletheu zpět do svého ponurého doupěte? Nebo se na scéně objeví také nějaký rytíř na bílém koni? To už si budete muset přečíst…

Nebylo to poprvé, co Tita napadlo, jak výjimečná je schopnost jeho přítele dostat se v mžiku, bez dlouhých úvah a zdůvodňování, blízko pravdě.
„V jistém smyslu asi ano, ale ujišťuju tě, že ho nechci vyzvat na souboj. Na takové nesmysly nemám čas.“
„Škoda,“ vzdychl si Harry. „Miluju souboje a je to už hezky dlouho, co jsem někomu dělal sekundanta. Býval jsi horkokrevnější, kamaráde. Když si vzpomenu, kolikrát jsem ti podával po tvých krvavých rvačkách pistoli nebo kord…“
„Ty časy jsou už dávno pryč,“ prohlásil Titus.
„Jako láska.“

Stejně jako všechny ostatní knihy, které z nakladatelství LEDA mám (včetně nově zakoupené Pýchy a předsudku), ani tato nepostrádá své kvality. Příběh je veden z pohledu třetí osoby, popisy jsou velmi malebné a obrazotvorné (čest paní překladatelce) a jako obvykle v textu nenajdete sebemenší chybičku.

Autorka poměrně úspěšně napodobila Jane Austenovou, z čehož vzniklo dílo, které je živé, romantické, velmi anglické a jednoduše ideální pro chvíle odpočinku a pohody.

Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky,“ stojí v úvodu slavné Pýchy a předsudku. Co si ale má počít nebohá novomanželka v případě, že se z toho muže hned po sňatku vyk... více

Komentáře (0)