Sama jsem přemýšlela, co mě vedlo k tomu, že jsem si vybral zrovna Vytí vlka, vlka vytí od kosovského spisovatele Ag Apolloniho. Není to úplně druh literatury, kterou bych normálně četla. Tedy aspoň v posledních letech.
A to je možná právě to. Nějak mi schází Bukowski a Beatníci a všechna ta intelektuálská literatura, kterou jsem ve svých pubertálních letech hltala ve velkém. A protože se sama před sebou někdy stydím, že můj intelektuál ve mně upadá, sáhla jsem po Vytí vlka, vlka vytí.
A jsem za to ráda.
Kosovskou literaturu neznám a o Kosovu samotném mám jen tak všeobecné povrchní povědomí. Proto je pro mě Apolloniho autobiografický příběh, spíše jeden dlouhý dopis, hozením do neznámých vod. V kterých se dá ale docela dobře plavat.
Autor se dotýká mnoha témat, která jsou nám všem blízká, ať jsou to vztahy a sex, nebo popkultura. Pak ale také píše o pekle, tedy současném Kosovu a jeho sociální, existenční a politické situaci. První kapitolou pomyslně vstupujeme do obdoby moderně pojatého dantovského pekla a tou poslední z něho zase vystupujeme. Bohužel pro autora i nás ostatní východ z pekla není vstupenka do Ráje, ale jen přechod do jiného pekla.
Tedy to jsou Apolloniho myšlenky, které se často dotýkají filozofie a já být teď puberťák, jeho kniha je mojí modlou.
Výživné popisy sexuálních zážitků a eskapád střídají hlubokomyslné úvahy o sociální a politické situaci současného Balkánu. Nabízí se nám abstraktní pohled na vše, co zrovna přišlo autorovi na mysl, doplněné popkulturními referencemi, citacemi hudebních textů, či spisovatelů a filmů.
Vše je psáno se značnou dávkou sarkasmu a melancholie, ale nechybí ani velká porce příjemného, někdy drsnějšího humoru. A i když Apolloni často píše o nesourodých věcech, vše má svůj vnitřní, ucelený řád a pozvolna vše plyne ve vyústění.
Vytí vlka, vlka vytí. Pro mě velký objev a překvapení. Asi se nejedná o knížku, která by upoutala každého čtenáře, ale svoje obdivovatele si najde. A já patřím mezi ně. Jak jsem psala výše, moje pubertální léta provázeli Beatníci, Bukowski a Vonnegut a já v tomhle díle, které odkazuje na mnou milovanou Božskou komedii, vidím velký potenciál.
Možná, že se chtěl autor jenom vypsat, možná to všechno do detailu naplánovat. Tak či onak, dotkl se spousty témat, která jsou aktuálními kdekoliv a kdykoliv. Dotkl se jich tak, že si v tom každý najde kousek sebe a přesto nezapomněl na svou vlastní jedinečnost.
Možná že jde o trochu těžší čtení, ale to je dobře. Každý by si měl občas narvat hlavu kusem pořádné literatury.
Vytí vlka, vlka vytí
Ag Apolloni
Vlk samotář – tak trochu zatracenec, tak trochu punker – na symbolické pouti dantovským peklem, při níž odvážným způsobem poodkrývá, co se mu honí hlavou. Autorovo alter ego tak naráží na otázky sociální a politické bezmoci součas... více
