Zachraňme Zemi!

recenze

Po přečtení první knihy od Margot Ruis mi bylo jasné, že druhou knihu si potřebuji přečíst také. Navíc mě zaujalo ono léčení Země a byla jsem na knihu opravdu zvědavá.

Myslím si, že poměrně dost lidí tuto knihu odsoudí hned na první pohled s tím, že je to pouze pro nějaké alternativní blázny. Což je dle mého škoda, protože je to vskutku dobrá kniha k zamyšlení. A ani vás nikdo nenutí, abyste věřili v bytosti přírody, stačí se jen soustředit na hlavní pointu.
Zároveň si však myslím, nebo spíše doufám, že těch alternativních bláznů přibývá a že planeta Země má třeba ještě nějakou naději, že nedojde k jejímu úplnému zničení.

„Abychom poznali, že voda je jenom jedna. Že voda uvnitř nás je totožná s vodou kolem nás. Každá kapka naší krve, každá kapka vody v našem těle je přesně totéž jako každý potok, řeka moře. Znečišťujeme sami sebe, když znečišťujeme vody Země.“ -str. 75-

Knihu jsem četla o hodně delší dobu, než jsem plánovala. Bylo to z nedostatku času a také asi proto, že jsem se nemohla dostat přes část, kde autorka mluví o Havaji. Možná mi připadala více zeměpisná a rozhodně pro mě nebyla tolik zajímavá jako například kapitola Naše výživa – příspěvek k léčení Země?
Dle mého názoru se mohly nějaké části vypustit, a kdyby kniha měla tak 200-250 stránek, mohla by dosáhnout mnohem větších úspěchů.

Tato kniha však nebyla vydána kvůli popularitě, nýbrž proto, aby donutila lidi zamyslet se nad sebou a ideálně začít něco dělat. Asi všichni pociťujeme, že naše planeta je čím dál tím více zpustošená. Tak proč pro ni každý den neudělat alespoň nějakou maličkost? Třeba k ní a jejím bytostem vyslat pozitivní energii?

Když už jsem zmínila ty energie, doufala jsem, že v této knize najdu více rad, jak s energií pracovat, protože si myslím, že v tom mám určité mezery. Bohužel se mé očekávání zcela nevyplnilo.

„I cesta, která měří tisíc mil, začíná, jak známo, prvním krokem!“ -str. 153-

Během čtení jsem se však dozvěděla spoustu nových věcí a uspořádala si nějaké své názory. Také bylo zajímavé podívat se na žití dle vzorce „být“ a „mít“. V tomto ohledu by se hodně z nás mohlo alespoň více posunout k žití z bytí.

Musím říct, že Margot Ruis je vskutku kouzelná osoba a někdy bych se s ní toužila setkat. Stejně tak doufám, že se mi někdy poštěstí spatřit nějakou dévu. A pokud ne, zlobit se nebudu a přírodu budu i tak bezmezně milovat a pokusím se jí pomáhat.

Už když jsem knihu četla, bylo mi jasné, že ji musím poslat dál. Ne však proto, že by se mi nelíbila a nechtěla bych se s ní pyšnit ve své knihovně. Důvod je zcela opačný. Kniha mi toho spoustu dala a mě je líto, že není příliš rozšířená mezi lidmi. Knihu musím poslat dál, protože chci, aby si jí přečetlo co nejvíce lidí, a doufám, že k tomu alespoň trochu přispěji.

Margot Ruis nabízí v této knize pohledy do světa, neviditelného většině lidí z našeho kulturního prostředí: Komunikuje s vodními bytostmi, elfy, dévami stromů a jinými postavami. Kromě mnoha milých setkání nám popisuje i jeji... více

Komentáře (0)