Začíná to epilogem...

recenze

Sběratel očí (2014) / evasamankova

Vrah a jeho děsivě vylepšená verze staré, dobré hry na schovávanou. Sběratel očí ji hraje s celou rodinou. Nejprve zabije matku a pak unese dítě. Pro otce (a policii) nechá v rukou mrtvé ženy stopky s přesně vymezeným časem na nalezení dítěte - 45 hodin a 7 minut. Ani o vteřinu déle. Když dítě nikdo nenajde, zabije ho a odstraní mu levé oko. A aby toho nebylo málo, tak je v této knize navíc ještě všechno úplně obráceně.

Německý spisovatel Sebastian Fitzek svoji knihu Sběratel očí totiž čísluje od konce. A jak hned v úvodu říká, není to tisková chyba a důvod k reklamaci. Příběh začíná epilogem a stranou 385 a postupné otáčení stránek vás posouvá vlastně na pomyslný začátek, k prologu a straně 1. Navíc na začátku téměř každé kapitoly je uveden čas, který zbývá na záchranu dětí. Obrácené číslování není autorův vrtošivý rozmar, naopak má svůj podstatný důvod. Ale ten se v plném rozsahu rozkryje až v závěru příběhu a tvoří vlastně polovinu překvapení této knihy.

Bývalý policejní vyjednavač Alexander Zorbach pracuje už několik let jako novinář. Před sedmi lety byl po jednom zpackaném zásahu od policie propuštěn a nikdy se s tím nevyrovnal. Nyní píše články do kriminální rubriky v místních novinách.

V Berlíně už počtvrté rozehrál svoji hru pachatel, kterého policie a média pokřtila jako Sběratele očí. Ten nyní zabil další matku, unesl její dvojčata Leu a Tobiase a otci nechal stopky s nastaveným časem.

Alexander o případu pravidelně píše a tak není divu, že když uslyší v odposlechu policejní vysílačky o nejnovějším únosu, rozjede se na místo. Tím však proti sobě poštve bývalé kolegy policisty. Ti tvrdí, že přes vysílačku hlášení nešlo a navíc ještě v blízkosti zavražděné ženy nacházejí Alexovu peněženku.

Podivností přibývá a Alexander je čím dál více vtahován do hry samotným Sběratelem.
Začíná se před policií schovávat a zkouší s pomocí nevidomé fyzioterapeutky Aliny odhalit skutečného pachatele. Alina totiž tvrdí, že Sběratel očí ji předchozí den navštívil jako pacient a ona měla jednu ze svých nevysvětlitelných vizí, kdy viděla hrůznou vraždu jeho očima. Může jí ale skutečně věřit? Stopky běží a čas na záchranu unesených dvojčat se rychle krátí.... Navíc si Alexander není jistý ani sám sebou. Trpí výpadky paměti a často ho bolí hlava...

Autor vypráví velice rychle a svižně, a přece si možná na jeho vypravěčský styl budete muset chvilku zvykat. Sebastian Fitzek chce místy už tak nabitý děj zpestřit různými myšlenkami nebo odbočkami, až vám tím trochu přetrhne nit. S narůstajícím napětím a touhou dozvědět se, jak to celé je, to ale nejspíš přestanete úplně vnímat.

Samotný příběh je totiž jednoduše skvělý a hodně překvapivý. Jak identitou pachatele, tak už zmiňovaným obráceným číslováním. V tom velkém moři detektivek a thrillerů je fajn narazit na něco, co vás dostane. Sběratel očí je totiž opravdu zvláštní pachatel. Nejenže má pro své činy v závěru opravdu věrohodné motivy, tak i z jakéhosi pokrouceného úhlu se za tou hrůzou skrývá vlastně i hezká myšlenka.

Sběratel očí je napínavý, překvapivý a v mnohém i originální. Díky konci, který je takový, jaký je, se třeba někdy dočkáme pokračování. Rozhodně bych si ho přečetla.

V Berlíně dochází k opakovaným vraždám malých dětí. Pachatel napřed usmrtí matku a poté odvleče do úkrytu dítě, které posléze nechá zemřít. Předtím mu navíc odstraní levé oko. Tentokrát úchylný sériový vrah, který si vysloužil pře... více

Komentáře (0)