Záhady vzkvétající Prahy!
recenze
Růže a krokvice (2009) / stavlamichRůže a krokvice - Renata Štulcová
Renata Štulcová, oblíbená blogerka, o které jste určitě už slyšeli, a zároveň (nebo spíš především) spisovatelka, mající na svědomí například oktalogii Rafaelova škola (z níž jsem si zatím přečetla první díl, Vílí křídla), sérii Nemetonburk, a dále knihy Slovo paměti, Strážci sedmi divů světa a Mojmír. Po této knize jsem sahala s očekáváním, neboť Vílí křídla se mi před těma dvěma roky zalíbila a doufala jsem, že ani v dalších knížkách mě tato spisovatelka nezklame. Na jednu stranu se mé očekávání vyplnilo - knížka byla pěkná a určitě bych ji doporučila dál, ale zároveň jsem při čtení měla pocit, že je to na mě moc pohádkové, moc dětské...
Už v úvodu, který jsem opsala z anotace knihy (jednoduše proto, že mi přišel jako úvodní řeč dobrý a sama bych napsala něco podobného), je jasně napsáno, že se děj odehrává v době krále Karla IV., Otce vlasti. Mám ráda tyhle historické romány, které mi dají něco do dějepisu a zároveň mi přiblíží život lidí v dané době. Bohužel, u Růže a krokvice jsem často pochybovala o představách tehdejšího žití uprostřed Prahy, ale netroufám si tvrdit, že to tak nemohlo být - tak dobré znalosti nemám. Příběh se četl úplně sám a po čase jsem si zvykla, že králevic Václav se přátelí s obyčejným pekařem Matějem, že pekaři platí král studia na univerzitě... Ale když jsem to přijmula jako fakt knihy, že Renata Štulcová stvořila přátelství mezi králem a pekařem, nic už mi moc nevadilo. Naopak se mi líbily výjevy, kdy čaroval a iluzemi obluzoval kouzelník Žito, dokázala jsem si ho vždycky vybavit a šibalsky jsem se musela usmát pokaždé, když se se svými vtipnými kouzly objevil na scéně.
Co dál bylo na knize zajímavé a čemu se u paní autorky obdivuji (jakožto u všech autorů, kteří něco takového dokáží vymyslet) jsou na sebe navazující a ze sebe vyplývající fakta, například překlady slov a jmen tak, že vše dává smysl, bájné pověsti přeneseny do skutečnosti, vyzdvihnuty nové zajímavé informace, například o Karlštejně, poslední vůli knížete Václava, o pražských ulicích a lidech v nich žijících. Nebudu zkoumat, jak moc jsou informace pravdivé, protože mi stejně přijde, že samotný příběh je vymyšlený a pouze postavený na skutečných jménech, ale je fajn znát největší tajemství Čech, význam mohutného hradu Karlštejn či se alespoň částečně orientovat v pražských ulicích, v jejich názvech a významech těchto pojmenování. Možná netušíte, co to znamená ta krokvice, jež je uvedena v názvu. Já jsem to také nevěděla a až stránky knihy mi prozradily, že je to "stavitelská pomůcka v podobě pravoúhlého rovnoramenného trojúhelníku s olovnicí", kterou používali učedníci mistra Parléře. Na krokvici si přísahalo jedenáct učedníků Parléřovy huti, když zakládali své bratrstvo na ochranu památky knížete Václava. Růže, kterou ve svém názvu mají až od svého povýšení na tovaryše, se k jejich poslání přiřadí až v posledních odstavcích příběhu.
Takhle to vypadá, že jsem s knihou naprosto spokojena. Však já jsem nikde nezmínila, že je špatná. Jen jsem prostě místy měla pocit, že to není nic pro mě. Pro čtenáře od 10 let, hlásá se na poslední stránce knihy. Možná jsem měla poslechnout a knihu jim přenechat, neboť i přes svůj věk už raději čtu literaturu pro starší (byť to možná podle mého výběru knih nevypadá). Není to však chyba knihy, tuto vadu mám já a nic s tím nenadělám. Ale co mi často vadilo a to už není můj subjektivní pocit z knížky, bylo časté opakování sloves. Já vím, někdy se stejnému slovesu v jedné větě vyhnout nedá, i já často píšu stejná slova, ale myslet by se na to mohlo a občas zaměnit sloveso být by neuškodilo. :) Jinak však knize nemám co vytknout. Nejsem si jistá, jestli si ji ti, o kom si myslím, že si tuhle recenzi přečtou, budou chtít přečíst, ale třeba ji můžete doporučit nějakým mladším čtenářům. Není to špatná kniha, jen se, jak bych to tak řekla, dostala do špatných rukou. :D
Mé hodnocení:
★ ★ ☆ ☆ ☆
Růže a krokvice Renata Štulcová
Uvolněte křídla své fantazii a zavítejte do Prahy z dob Otce vlasti! Jeho synu Václavovi je patnáct, Petr Parléř staví Kamenný most (s mosteckou věží) a Svatovítský chrám a své mistrovství předává nadaným učedníkům, včetně mladého... více