Ztracená naděje

recenze

Dean Holder, kluk pronásledovaný katastrofami života. Nejdřív v dětství ztratí svou kamarádku, později ztratí svou sestru, která spáchá sebevraždu. Zdá se, že je jeho život skutečně jednou katastrofou. Nedokázal ochránit ani svou kamarádku, ani svou sestru...
A pak je tu Sky. Když ji potká v samoobsluze, hlavou mu okamžitě proletí myšlenka na dávnou kamarádku z dětství, kterou nedokázal ochránit - na Hope. Myšlenka, že by Sky mohla být skutečně Hope ho pronásleduje, děsí - ale zároveň i fascinuje. Všechno se ale komplikuje tím, že se do ní zamiluje. Tehdy ho přepadá velice zlověstná otázka. Mohl by Sky prozradit pravdu o její minulosti, když má teď nový život, novou rodinu a dokonce se i jinak jmenuje? To zjištění by jistě otřáslo jejím dosavadním světem i životem. Má na to ale Holder právo?

Holder zápasí s touto otázkou, ale když se Sky je, podněcuje tím její vzpomínky, které jsou kdesi zakořeněné hluboko v její mysli, čekající na správnou chvíli, aby vyšly na světlo. Holder ale nechce udělat nic, co by Sky mohlo ublížit. Bylo by snad lepší milosrdně lhát?

Sky je skutečně zvláštní dívkou, kterou jsem si oblíbila už jenom kvůli její povaze a způsobu vystupování, které je u ní tak specifické. Není ale jedinou postavou, kterou jsem si velice snadno oblíbila - samozřejmě jsem si oblíbila i hlavního hrdinu, tedy Holdera. Jeho pohled celému příběhu dodává takový správný nádech, díky kterému se kniha čte ještě lépe. Hrozně se mi pak líbí Holderův kamarád a Skyin kamarád - jejich pošťuchování bylo více, než zábavné. Nejednou jsem se musela nad jejich rozhovorem pousmát.

Abych to nějak shrnula, Ztracená naděje je rozhodně fajn kniha. Je to takový oddych od všech možných thillerů, fantasy, scifi, rozšířených dystopií, hororů a já nevím čeho ještě, co se mi v poslední době dostávalo pod ruku. Nejen, že je to pro mě taková vítaná změna a dobrá kniha na odreagování, ale také je to poklidnější čtení, u kterého se člověk i moc dobře pobaví díky vtipným hláškám.
Postavy jsou realistické a z hlediska povah bych řekla, že dokonce neokoukané. Tomu všemu tak trochu vládne zvláštní prolínání klasického vypravování a zápisků, které si hlavní hrdina vede, jak píše své mrtvé sestře. Někomu by to mohlo přijít šílené, ale mě to přijde zajímavé a také to vítám.

Celá kniha je pak napsaná velice čtivým způsobem a přečetla jsem ji velice rychle, jedním dechem. Dělala mi velice milou společnost po dvě noci a můžu s klidně říct, že ji rozhodně doporučuji těm, kdo četli Bez naděje a líbila se jim, protože Ztracená naděje ještě lepší. Na druhou stranu ale musím dodat, že bych ji klidně doporučila i těm, co Bez naděje nečetli, protože jsou obě knihy po dějové stránce stejné, jen se rozestupují v ohledu hlavních postav - Bez naděje je z pohledu Sky, kdežto Ztracená naděje z pohledu Holdera.

Colleen Hooverová okouzlila čtenáře románem Bez naděje, příběhem toho, co se stalo, když dívka jménem Sky potkala dávno ztraceného přítele z dětství, Deana Holdera. S Holderovou pomocí odhalila Sky šokující rodinná tajemství a vyr... více

Komentáře (0)