ZVEDÁ SE VÍTR

recenze

ZVEDÁ SE VÍTR
KATEŘINA SURMANOVÁ
Nakl. KALIBR
Rok vydání 2023
280 stran
4,5⭐/5

1997 povodně.
2021 tornádo.
Oba dva tyto živly se s ničivou silou prohnaly jižní Moravou a zároveň nejnovější knihou Kateřiny Surmanové.

S povodněmi za zády tehdy partička dětí našla v lese zavražděnou mladou dívku, což dosti zásadně ovlivnilo jednoho z nich. Filip ještě před touto událostí vídával zvláštní věci. Po setkání se smrtí tváří v tvář se jeho schopnosti ještě více umocnily. Již v rané dospělosti pochopil, že se jich nemá bát a potlačovat je, naopak je má přijmout, je to dar, jeden z největších...

Když po letech přišlo tornádo, přineslo spoušť a zmar. A také odhalilo staré křivdy a zlo, jemuž se Filip musí opět postavit. Potřebuje však k tomu své staré kamarády z dětství...

Jasně, ŠEPOT Z LESA je pro mě stále na pomyslném první místě, ale ZVEDÁ SE VÍTR si to první místo také zaslouží, o fous menší, ale je tam. Vidím to tak, že ŠEPOT na stupních vítězů hrdě stojí, VÍTR vedle něj trošku přikrčeně sedí, ale jsou tam prostě oba.

VÍTR je v něčem podobný ŠEPOTU, zároveň je však jiný. Máme zde stejný motiv party dětí, které v dětství zasáhla určitá tragédie, jež se v dospělosti vrací jako bumerang, toto téma já mimochodem tuze ráda. Připomínka povodní z roku 1997 byla pro mě velice sugestivní, hodilo mě to zpátky do té doby a do mých vlastních vzpomínek na onu tragédii.

Asi bych to nenazvala hororem, tady jsem se nebála, což u ŠEPOTU tedy ano. Ale celou knihou i tak prostupovala tísnivá a neutěšená atmosféra, kterou jsem si užívala plnými doušky.

A dojala mě připomínka Petra Valeše z ŠEPOTU prostřednictvím jedné z postav.

Čtení další knihy Kateřiny Surmanové mi udělalo neskutečnou radost, styl jejího psaní mi až neuvěřitelně moc sedí, troufám si tvrdit, že bych její nezaměnitelný rukopis, její lyrické slovní obraty - pro tento žánr až netypické - dokázala rozeznat na první dobrou. Má to šmrnc, své tajemné kouzlo. A navíc je zde onen odvěký souboj dobra se zlem, který v autorčině podání však vůbec není prvoplánový, a já jí ho žeru i s navijákem.

Doufám, že jste všichni pochopili, že pro mě to byl zase výborný čtenářský zážitek, byť se kniha odehrává v horkých letních dnech, paradoxně je to ideální čtení na právě začínající podzimní sezónu.

Píše se rok 1997 a jižní Moravu sužují katastrofické povodně. Ve stínu všepožírajícího živlu navíc dojde v Hodoníně k vraždě. Mrtvolu krásné dívky najde v lese parta dětí a rozhodne se vypátrat viníka. Jeden z kamarádů, Filip, má ... více

Komentáře (0)