Blecha: Kumédie o štyrech aktech a třech antraktech recenze

Jaké divadlo v současné době potřebujeme? Odpovědí na tuto otázku bychom jistě našli mnoho, ale všechny se podle mého názoru shodují v jednom: potřebujeme lidové divadlo. Lidové divadlo – to není žádná vyšší matematika, nic abstraktního. Existuje, vytvořil si ho lid sám pro sebe a úkolem autora je vtisknout mu literární formu. V literaturách jiných národů už to dávno udělali – jen u nás se o to téměř nikdo nepokusil. Blecha je pokus o znovuvytvoření ruské lidové komedie. Jako žádné lidové divadlo, ani toto není divadlo realistické, ale od začátku až do konce stylizované, je to hra. Nejvýrazněji je tato stylizace vyjádřena ve třech hlavních postavách – chaldejích. Každý z nich vystupuje v několika rolích a převléká se před očima obecenstva. Chaldejové – tak se říkalo starým ruským komediantům. Adam Olearius o nich píše: „Dostávali od patriarchy povolení, že mohli v období před Narozením Páně až do Tří králů běhat po ulicích s ohňostrojem, přičemž zapalovali kolemjdoucím vousy Byli oblečeni, jak se chodívá v masopustním průvodu – na hlavě dřevěné pomalované klobouky a vousy pomazané medem, aby byli chránění před ohněm.“ V Bleše chaldejové řídí celou hru a měli by veselým smíchem zapalovat diváky i herce. Podkladem pro vytvoření Blechy bylo tulácké vyprávění o Tulanech a bleše a skvělá povídka N. S. Leskova Levák, která literárně zpracovává toto lidové vyprávění. Myšlenka zdramatizovat právě tento námět vznikla v MCHATu 2 a pro divadlo byla Blecha napsána. Premiéra byla 11. února 1928 v režii A. Dikého a V. Gotovceva. Dekorace a návrhy kostýmů B. M. Kustodijeva. (Předmluva autora)... celý text