Černý obelisk recenze

Ještě se nerozptýlil pach krve a prach poslední zkázy a na svět opět dopadá temné světlo apokalypsy. Německo po 1. světové válce zaplavila vlna inflace, mnohé ožebračila, jen málokomu přinesla zisky. Invalidní váleční veteráni se na ulicích potkávají s prvními ozbrojenými skupinami hnědých košil. Ludvík Bodmer, bývalý učitel, nyní zaměstnanec firmy s náhrobky Jindřich Kroll a synové, varhaník v kostele ústavu pro choromyslné a básník, bojoval na frontě a válka ho notně poznamenala. Teď hledá smysl života, protože příliš zblízka poznal smrt. Je mluvčím a zároveň kritikem své doby. Jeho životní filozofii a pohled na současný svět ovlivňují blízcí přátelé a lidé kolem něho: pragmatický zaměstnavatel Jiří, křehká schizofrenička Isabela-Geneviéve, majitel žulových závodů a dobrodruh Riesenfeld, hoteliér Eduard Knobloch, vulgární dáma z nóbl světa Líza, varietní umělkyně Gerda a mnoho dalších postav, které dokreslují široké spektrum nejrůznějších charakterů nejen německého maloměsta, ale přeneseně celé tehdejší Výmarské republiky. Téměř lyrický Ludvík nese mnohé autobiografické rysy a jeho ústy vyslovuje autor své názory na německý nacionalismus, válku, mravní úpadek a současné životní hodnoty. Na rozdíl od předchozích románů však použil jako výrazný umělecký prostředek dialog založený na humoru, přecházejícím od jemného vtipu přes ironii a nadsázku až k sarkasmu.... celý text