Chléb náš vezdejší recenze

Kniha Františky Pecháčkové, Chléb náš vezdejší, je prvním, opravdu vážným i umělecky zdařilým pokusem o románový životopis Tomáše Bati. Tato velkorysá postava energického muže a geniálního podnikatele, která tak pronikavě a průkopnicky zasáhla do našeho života hospodářského a tím i sociálního a kulturního, dlouho čekala na svého životopisce, jenž by lidsky pravdivě i životně zbásnil její osudy: osudy ševcovského synka z kraje huňařů a papučářů, který zraje v tvrdém boji se životem a který po strmých, kamenitých cestách za úspěchem, kdy tisíckrát okusí hoře zklamání, tíhu lidského opovržení a břemeno starostí, dere se vpřed k velikému cíli s fanatickou vírou v práci, na jejíž kovadlině zoceluje své srdce. Křivdili bychom však knize Františky Pecháčkové, kdybychom ji považovali jen za románový životopis, okouzleni jejím plastickým a předmětným vyprávěním o osudech Tomáše Bati, člověka s vůlí růst, bojovat, vítězit a dojít, jak nejdál smí dojít člověk. Tomáš Baťa, sražený na konci své závratné životní pouti bleskem Diovým, vystupuje z románu Pecháčkové nejen jako geniální velkorysý podnikatel, i fanatický vyznavač práce, nýbrž i jako člověk, usilující pomoci lidstvu, povznést důstojnost člověka a usměrnit jeho energii. Zde už její práce, čerpající hojně, ale kriticky z vlastního Baťova zápisníku i z ústního podání lidí, kteří zlínského dobyvatele dobře znali, přerůstá rámec pouhého životopisu a stává se románovým eposem radosti z práce, nezlomné lidské vůle, nevyčerpatelné energie a odvahy, eposem o člověku, který pracuje ne proto, aby byl živ, nýbrž proto, aby se dotvořil sám sebe a došel mravní velikosti a štěstí.... celý text