Hraju, hraješ, hrajeme... recenze

Beletristickou část knížky tvoří autobiografické, ale svým obsahem takřka univerzálně obecné vyprávění jednoho z řady amatérských muzikantů, který se nezdráhá nazvat se "hospodským hráčem". V tomto kaleidoskopu krátkých historek, příhod, gagů i trapasů spojených s muzikou se asi pozná každý, kdo si k této v Česku hojně provozované aktivitě někdy přičuchnul. Odborná část knihy je rozdělena na dvanáct tématických okruhů. Shrnuje zhuštěná základy hudební teorie, tvorby a názvosloví akordů, harmonie a harmonizace melodií, skladby a aranžmá. Je určena hospodským hráčům střední a vyšší úrovně; amatérským muzikantům, kteří se nebojí podložit svůj praktický hudební um přeměřenou porcí teorie. Poučení tu najdou jak řadoví hráči (kapitoly o tvorbě názvosloví akordů), tak kapelníci a aranžéřimalých amatérských hudebích skupiny (harmonie a harmonizace, sklada a aranžování). Zvídavým a technicky zdatným jsou určeny teoretičtější kapitoly a pasáže (soustavy ladění, alikvótní tóny) a hlavně poznámky pod čarou, osvětlující některé hlubší souvislosti. Přiložený sborníček nejpoužívanějších akordů v netradičním uspořádání poslouží všem kytaristům - teoretikům i praktikům.... celý text